Místo

Místo, německy Piatz, leží na jižních svazích Krušných hor, 10,8 km západně od Chomutova, v nadmořské výšce kolem 580 m. Patří k němu také Blahuňov a Vysoká Jedle. Nynější části Málkova – Lideň a Vysoká – patřily k Místu jen v letech 1960-1989.

Symbol Místa

Spádové oblasti :

Blahuňov I Vysoká Jedle

Počátky zdejšího osídlení nelze jednoznačně určit. Kolem roku 1000 před n. I. existovalo v prostoru Místa horské osídlení sezónního typu, související s těžbou rud. Další těžba rud je v okolí Místa doložena až ve 14. století. Pro její zpracovávání byl v údolí Prunéřovského potoka vybudován hamr. Je připomínán roku 1449 ve stížnosti Mikuláše z Lobkovic, zaslané Oldřichovi z Rožmberka, že Petr ze Šternberka mu za jeho nepřítomnosti rozbořil hamr, patřící k Hasistejnu. Jak uvádí další zápis z roku 1518 byla v té době v prostoru dnešního Místa jen louka se štěpnicemi, nazývaná Placz.

Ve druhé polovině 16. století otevírali Lobkovicové v okolí Hasistejna další doly. Do té doby zřejmě také spadá založení horního městečka Placz, které převzalo jméno po louce, na které bylo postaveno. První gruntovní kniha Místa začíná rokem 1569.

Pravděpodobným zakladatelem Místa byl Šebestián z Lobkovic, jeden z tehdejších držitelů hradu, který až do roku 1586 podepisoval vše, co se Místa týkalo.

Hrad Hasištejn, s jehož osudy bylo Místo dlouhou dobu spojeno, byl vybudován na přelomu 13. a 14. století. Roku 1418 jej získal Mikuláš Chudý z Lobkovic a za dalších členů tohoto rodu, zvláště za Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, se na začátku 16. století stal Hasištejn kulturním střediskem evropského významu. Bývalý Margarettenheim, dnes Výchovný ústav pro děti a mládež.

Za Lobkoviců dosáhlo také Místo svého největšího rozmachu a získalo statut horního města, jako střed lobkovického panství se stalo i střediskem cechů 35 okolních obcí a osad, včetně většího Prunéřova. Koncem 16. století ale začaly výnosy dolů klesat a význam Místa upadat.

Roku 1606 koupil Hasištejn s Místem, ve kterém tehdy žilo 27 usedlých se svými rodinami, Linhart Štampach ze Stampachu a připojil vše ke svému panství Ahníkov. Po bitvě na Bílé hoře, ve které bylo stavovské povstání poraženo, byli také Štampachové za svoji účast v něm potrestaní zabavením majetků. Panství pak roku 1623 koupil i s Místem a Hasištejnem Jaroslav Bořita z Martinic. To bylo již v době, kdy se rozhořela třicetiletá válka, která Místo značně poškodila.

Nejhorší bylo tzv. švédské údobí, kdy byl zničen i kostel na náměstí z roku 1572. Berní rula roku 1654 v Místě uvedla jen 15 chalupníků, z nichž je den měl „mlejn na 1 kolo“, jeden také šenkoval a z dalších byli tři tkalci a po jednom švec a zedník. Dále tam ještě žili dva tzv. zahradníci -jeden byl také ševcem a druhý tkalcem. Sedm místeckých usedlostí bylo pustých. Podle berní ruly poskytoval obživu obyvatelům hlavně chov dobytka a „dělání pláten a vápna“.Zmínka o dělání vápna se vztahovala na vápencový lom a vápenku na SZ od hradu, která zde údajně byla již v době stavby Hasištejna. Vápenec se zde lámal do roku 1870 a vápenka byla v provozu do roku 1894. Ještě ve 30. letech 20. století byla v docela dobrém stavu, teprve pak začala rychle chátrat.

Místo zbořeného kostela postavili v Místě nejdříve jen dřevěnou kapli a nový kostel Nejsvětějsí Trojice až v letech 1691 – 92. Nestojí již na náměstí, ale na JV okraji obce při silnici z Blahuňova. Byl filiálním ke kostelu v Prunéřově, ale roku 1853 byl povýšen na farní. Byl několikrát přestavován a upravován. Je jednolodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem se sanktusní věžičkou a polygonálně uzavřenou předsíní z druhé poloviny 18. století. V současnosti je kostel uzavřen, cenné věci byly odvezeny a obec se snaží získat peníze na jeho opravu. Předpokládá, že by pak v něm byla výstavní síň.

V malém parčíku před kostelem stojí barokní sloup Nejsvětější Trojice z r. 1724, který stával původně na náměstí. Tam stával také pomník padlých v 1. světové válce a pomník dr. Kudlícha, autora návrhu na zrušení poddanství.

Hřbitov býval dříve u kostela, teprve v 19. století byl otevřen nynější, ležící přibližně 200 m pod kostelem. Do jeho kamenné zdi je vrostlá památkově chráněná lípa srdčitá.

Podle Schallerovy topografie bylo roku 1787 v Miste 39 domů, podle „Local-Befundu“ z r. 1794 již 44 měšťanských domů, ve kterých žilo 206 „duší“. Stál tam také již rozpadlý poplužní dvůr, určený ke zbourání, myslivna, nová škola, kostel a v údolí Prunéřovského potoka 3 mlýny, 2 pily, drátovna a hamr. Lidé tu byli dost chudí, obživu jim zajišťovalo předení, tkaní a bělení plátna. Tento soupis uváděl u Místa také stříbrný důl, zvaný Štola sv. Antonína a vápencový lom u hradu, ve kterém pracovali tři muži ve dne a tři v noci.

Školu melo Místo dříve než nový kostel, i když její první budova byla postavena až roku 1797. Nová školní budova byla postavena v roce 1875. Roku 1850 se Místo stalo samostatnou obcí s osadou Nová Víska, ale do roku 1898, kdy byla dána do provozu nová silnice z Ahníkova přes Blahuňov, Místo a Vysokou Jedli do Celné, byla obec jen obtížně přístupná polními cestami. Lidem se zde žilo dost těžce. Těžba a zpracování rud již zanikly, ustala i těžba vápence a zanikla také výroba drátu.

Roku 1900 byla dokončena stavba vodovodu, napájeného třemi prameny nad Místem. Tím skončila doba, kdy museli mnozí chodit pro vodu k sousedům nebo do obecní studny, případně až ke štole „Rohrl“, odkud vytékal pramínek i za největšího sucha.

Roku 1920 byl do obce zaveden elektrický proud, což usnadnilo zdejší život. Koncem 20. let se pak začalo Místo značně rozrůstat.

Od počátku 20. století, zejména po renovaci Hasištejna, se Místo stalo oblíbeným výletním místem. Továrník Emanuel Karsch, který zdědil to, co po roce 1850, kdy se obce osamostatnily, z bývalého panství zbylo, postavil roku 1914 v Místě proti ní hamr, zbořený v 50. letech 20. století , lovecký zámeček. Pojmenoval ho po své ženě Margaretě. Tehdy jistě netušil, že se z jeho zámečku stane jednou dětská zotavovna pro podvyživené děti a děti ze sociálně slabých rodin, tzv. Margarettenheim. Ke konci druhé světové války sloužil objekt jako vojenská doléčovací nemocnice a po květnu 1945 krátce jako kasárna revoluční gardy. Po jejich odchodu zde bylo zřízeno preventorium Masarykovy ligy proti tuberkulóze a od června 1946 dětská ozdravovna. Dnes se toto zařízení změnilo na Výchovný ústav pro děti a mládež. Budovy byly postupně renovovány a rozšířeny, v zahradě postavena ústavní škola, hřiště i bazén.

Ve 30. letech 20. století působila í zde Henleinova SdP a postoj k Čechům se zhoršil. K obsazení německou armádou došlo v Místě 5. 10. 1938. Kronika uvádí, že domy byly tehdy vyzdobené a jásající děti lemovaly silnici od Vysoké Jedle, kudy Němci přijížděli. Po připojení byl ihned nastolen nový rád, všechny strany, i SdP byly zrušeny a do roka vypukla válka, ze které se nevrátilo osm zdejších mužů.

Válka pro Místo skončila 8. května a do 28. srpna 1946 byli z Místa odsunuti téměř všichni Němci. Určitý čas po válce zde život stagnoval, rozvoj nastal až v 60. letech. Do jisté míry i dík úpravě a opětovnému zpřístupnění Hasištejna a jeho nově zřízené restaurace. Do roku 1970 byly zde odstraněny všechny demolice a začalo se s úpravami náměstí a budov. Od 70. let pokračovala výstavba řadových domů i rodinných domků.

V letech 1975 -1981 byla do katastru Místa přemístěna řada hod notných plastik z těžební oblasti Dolu Nástup Tušimice. První větší skupina je u hřbitova a další u kostela a u odbočky na Hasištejn. Celkem bylo do Místa přemístěno 12 plastik a k cestě do Vysoké Jedle ještě jedny gotizující Boží muka.

V roce 1997 se Místo přihlásilo do Programu obnovy vesnice a od té doby se zde udělala spousta práce. Po roce 1990 skončil státní statek svoji činnost a objekty i pozemky byly převedeny do správy Pozemkového fondu ČR. Areál je nyní využíván k podnikání.

V Místě je zřízena dešťová a splašková kanalizace i Čistírna odpadních vod. Vodovod v obci je napojen na přivaděč z úpravny Hradiště. Současně ale vodu dodává i původní vodojem, napájený prameny nad Vysokou Jedlí.

Velkou a nákladnou akcí posledního období byla plynofikace. Dá se říci, Že Místo patří k nejlépe udržovaným obcím našeho okresu.

Zdroj: Zdena Bittnerová : Obce chomutovského okresu