GRÜNWALDSKÉ VŘESOVIŠTĚ

Vrchoviště rozvodnicového typu s porostem kleče a typickou rašelinnou květenou, hnízdiště tetřívka obecného . Vřesoviště se rozkládá na náhorní rovině Krušných hor 2,5 km jižně od Moldavy a 2,5 km západně od Nového Města. Rašelina zde vznikla jako čtvrtohorní organický sediment, který dosahuje mocnosti asi do 6 m.
Vedle kleče tu roste silně ohrožená rosnatka okrouhlolistá , šicha černá , ohrožený rojovník bahenní , klikva bahenní a kyhanka sivolistá , z dalších typických druhů suchopýr pochvatý , borůvka bažinná a vřes obecný . Na lokalitě byl zaznamenán výskyt 55 druhů obratlovců (ptáků, savců, obojživelníků a plazů). Ze zvláště chráněných druhů byli pozorování bekasina otavní , jestřáb lesní, krahujec obecný, moták pilich , sýc rousný , ťuhýk obecný , zmije obecná a ještěrka živorodá .

A podle čeho se jmenují GRÜNWALDSKÉ VŘESOVIŠTĚ ? Dříve zde byla vesnice GRÜNWALD , tedy Pastviny . Pastviny se nacházely na odbočce cesty z Oldříše na Vilejšov . S Moldavou byly také spojené stezkou k celnici na hranici se saským Holzhau. První zmínka o vsi je z roku 1408 v duchcovské městské knize, tehdy patřila pod panství pánů z Rýzmburka, od roku 1654 podle berní ruly zase pod panství Libčeveské, uvádí se 20 usedlých sedláků a 4 chalupníci.

Tereziánský katastr říká, že majitelem vsi byl Ferdinand z Lobkovic a bylo zde 18 hospodářů, řezník, švec, kovář a obyvatelstvo německé národnosti. V roce 1869 bylo v Pastvinách 401 obyvatel v 78 domech, roku 1885 392 obyvatel v 70 domech, roku 1928 320 obyvatel na 58 domů a v roce 1948 je uváděno 17 obyvatel na 64 domů.

Pastviny byly do roku 1873 spojené s Moldavou, pak se osamostatnily. Farnost byla stále na Moldavě a pošta v 6 km vzdáleném Mikulově. Školu měly původně jednotřídní, kam chodilo v průměru 70 žáků, před 1 světovou válkou byla rozšířena na třídy dvě s celkovým počtem 75 žáků.

Lidé se zabývali zemědělstvím, polním hospodářstvím, domácí výrobou výrobků ze slámy, byla tu pila, dva mlýny, celní a finanční stanice. V okolí Pastvin jsou rozsáhlá rašeliniště se zvláštní flórou, v minulém století se rašelina těžila a využívala se jako topivo, stelivo, balil se do ní porcelán nebo sklo, apod. Obyvatelé Pastvin pracovali na těžbě rašeliny , která se zpracovávala v lobkovické továrně u Nového Města a pak je zaměstnávala práce v lese, dřevo se vyváželo do Saska. Lidé se hlásili k německé národnosti, v roce 1947 je uváděn pouze jeden Čech na 73 Němců.

V Pastvinách se také narodil 18. 5. 1744 Josef Beer, první sólový hráč na klarinet v Evropě, byl koncertním mistrem dvorní opery v Berlíně, kde také zemřel v roce 1811.

Pastviny jsou dnes pouze rozsáhlá louka s nádherným rybníkem u hranice se Saskem.