Načetín, německy Natschung, od roku 1960 část obce Kalek, leží těsně na saské hranici, v nadmořské výšce 740m. Začíná za Kalkem a pokračuje podél Načetínského potoka a silnice, vedoucí z Kalku do Pohraničí. Centrum vesnice tvoří budova bývalé školy, dnes rekreačního objektu a kaplička. Kousek od ní navazuje na Načetín svoji kapličkou Jindřichova Ves.K Načetínu patří taky již vysídlena Gabrielina Huť a Kienhaida, označovaná jako Načetín I., i bývalá skupina domků JZ od Kienhaidy, nazývaná někdy Nový Svět a označována nyní jako Načetín II. Jsou tam však již jen zarostlé základy bývalých domů a kolo v náhonu k bývalé továrně.
Načetínský potok vytéká z jezírka v Novodomském rašeliništi, teče k SV, protéká Načetíským rybníkem a pak tvoří hranici se SRN. Načetínský rybník dříve sloužil jako zásobárna vody pro načetínské a kalecké hamry a později pily, soustružny a dřevozpracující výrobny. Větší význam pro Načetín ale měl menší jindřichoveský potok, pramenící 1km J od Jindřichovy Vsi. Zásoboval větší část obce vodou , byl používán jako hnací síla v Rauschově hřebíkárně a posiloval mlýnské náhony, napájené načetínským potokem.
Nejstarší známá podoba názvu Načetínského potoka je „Wnaczka“. Byla uvedena v Deskách zemských. Další známý tvar je „Naczka“. Původně se tak jmenoval potok, pak mlýn na něm ležící a pak byl název přenesen na celou vesnici.
První zmínka bývá uváděna k roku 1564, ale je pravděpodobné , že osada zde existovala již mnohem dřív,snad již v 15.soletí. Již v jedné listině je Jan z Veitmile uváděn jako majitel „Natzschkau“. Načetín tedy tehdy patřil k chomutovskému panství. Stály zde tři zemědělské usedlosti a pila. Po známých událostech, které panství zasáhly za Jiřího Popela z Lobkovic, přešel roku 1605 Načetín pod panství Červený Hrádek.
Ze 17.století existují další zprávy:na podnět dvorského rady O.Maiera zde byla postavena r.1695 vysoká pec se zkujňovací výhní a hamrem. Stávala v části Načetína, zvané Grund, západně od pozdější školy,ve svahu nad potokem. Zpracovávala většinou rudu z Mezilesí. Roku 1749 byla zdejší malá železárna zrušena a výroba byla přenesena do Kalku.
Od poloviny 17.století zde byla značně rozšířena výroba dřevěného zboží-šindelů, hraček, krabic, kuchyňského náčiní a nádobí atp. Ke konci dalšího století k ní přibyla výroba hřebíků.
Obyvatelé Načetína dlouho vzpomínali na léto 1766, kdy zde pobýval na honech císař Josef II.V blízkosti myslivny Nový Dům prý údajně pojedl a tomu místu se pak říkávalo „Kaiserfleck“.
Roku 1787 bylo v Načetíně 42 domů a do roku 1846 jejich počet vzrostl na 53. Žilo tam tehdy 543 obyvatel a byl tam již hostinec a tři mlýny. Obyvatelé byli většinou živnostníky a lesními dělníky, kteří v zimě, kdy pro ně práce v lese nebyla, zhotovovali doma různé krabice. Hodně zde bylo ještě kovářů, vyrábějící hřebíky, ať již sami nebo v Rauschově továrně.
Do roku 1850 patřil Načetín k červenohrádeckému panství. Pak se stal samostatnou správní jednotkou .Tehdy se mu říkalo Natschung nebo také Vnače. V letech 1868-88 byl osadou Kalku, pak se znovu osamostatnil s osadou Jindřichova Ves. Do školy chodily děti do roku 1851 z Načetína a Jindřichovy Vsi do Kalku. V zimě to ale bývalo někdy obtížné. V uvedeném roce byla v Načetíně otevřena tzv. zimní škola a o rok později se zde vyučovalo již celý rok. Školní budovu však obec získala až r.1861. Brzy počtu dětí nestačila, proto byla v letech 1874-77 postavena nová škola.
Kapličku,zasvěcenou Matce Boží, začala obec stavět r.1868, dokončena byla ale až roku 1891.
I když za 1.republiky žilo v Načetíně jen 5 českých rodin, byla zde r.1927 otevřena menšinová česká škola, do které chodily děti nejen z Načetína, ale i z Jindřichovy Vsi, Kalku a Kienhaidy.
Poloha Načetína těsně u hranice s Německem sehrávala ve 30.letech 20.století ne zrovna hezkou úlohu. Konflikty s německými ordnery tu byly velmi časté a nepříjemné.
Rozvod elektřiny v celé obci začal sice v roce 1938, ale vzhledem k politické situaci byl dokončen až roku 1940.
Na přelomu let 1944-45 byl v Načetíně vybudován pracovní tábor pro české muže a ženy, žijícími v manželství s Židovkami.
Zdroj: Zdena Bittnerová : Obce chomutovského okresu