Technická památka Dlouhá stoka

Dlouhá stoka je významná technická památka, protínající velkou část Slavkovského lesa. Budovat se začala v roce 1531, dokončena byla o pět let později, v roce 1536. Hlavními důvody pro zhotovení tak rozsáhlého vodního díla (v Evropě 16. století neměl podobný projekt obdoby) byla rozvíjející se důlní činnost, která spotřebovávala stále více vody pro pohon strojů a také dřeva, jehož zásoby kolem dolů byly téměř vyčerpány. Bylo proto třeba dopravit vodu a dřevo do báňských provozů v okolí Horního Slavkova a Krásna, ze vzdálených kynžvartských lesů.Flossgraben (Plavební příkop).. byl s největší pravděpodobností vytyčen dosti shodně s původní trasou staršího příkopu, který zde byl zřízen už koncem 14. století. Odbočoval z říčky Róty a současně přijímal i přebytek vod odtékajících z výpusti Kynžvartského (dnes Kladského) rybníka. Takřka po vrstevnici přiváděl vodu až k Teilhäselu (dnes Dílce), kde se rozdvojoval. Stavidlo „Dílce“ pod Krásenskou rozhlednou obsluhoval vrchní dozorce, který zde bydlel ve strážním domku a měl za úkol rozdělovat vodu směrem na Seifertsgrün a Krásno. Rozdělování vody, udržování a užívání stoky bylo dáno provozním řádem, který byl během věků průběžně měněn, podle toho, čí vliv zrovna převládal. První z nich byl vydán již v roce 1535.

Voda z příkopu byla vedena do několika báňských rybníků a posléze k hornickým a úpravárenským provozům. V dobách největšího rozkvětu hornictví napájela 52 rudných mlýnů, jejichž provozovatelé se zavázali Janu Pluhovi splácet pěti procenty vytěženého materiálu obrovské náklady na stavbu, až do jejich úplného splacení
Šířka vodního příkopu byla průměrně kolem dvou metrů a později byl po stranách, především kvůli dopravě lesního dřeva, obložen kmeny. S plavením dřeva se však začalo až po roce 1547.

Tvar koryta byl lichoběžníkový o šířce dna 1,2 až 3 metry. Průměrná hloubka dosahovala jeden metr. Úseky procházející Krásnem a Horním Slavkovem byly vyzděny. Tok vody byl poměrně rychlý a výškový rozdíl mezi jejím počátkem (810 m n. m.) a ústím do Slavkovského potoka v Horním Slavkově (587 m n. m.) představoval 223 metrů na celkovou délku 24,2 km. Odborníci ovšem nejvíce obdivují úsek od Kladského rybníka k Dílcům, kde je na 21 km délky, výškový rozdíl pouhých 75 metrů, což je 35 cm na 100 metrů! Podle údajů z roku 1601 bylo na stoce 35 mostů a 13 stavidel.

První větší rekonstrukce proběhla v letech 1601 – 1608. Později, spolu s omezením těžby cínu upadal i význam Dlouhé stoky. Nadlouho poslední úpravy, které se daly posoudit jako prospěšné byly provedeny v roce 1908. Příkop byl rekonstruován a byly postaveny betonové můstky, místo zřícených kamenných.

Období meziválečné, ale hlavně poválečné bylo pro Dlouhou stoku takřka smrtelné. Koryto bylo nejprve zúženo částečným zásypem a když v oblasti začaly těžit Jáchymovské doly, došlo k narušení a částečnému zničení vodních děl, především některých částí kanálů, odvodňovacích štol a báňských rybníků.
Z důvodu těžby cíno-wolframových rud Rudnými doly Příbram bylo provedeno přeložení dílčího úseku Flossgraben do nové trasy betonového koryta. Na devastaci díla se podílely také Státní statky, které koryto překládaly k napájení dobytka a na některých místech ho dokonce zaoraly.
Další ranou pro toto unikátní dílo bylo období divoké privatizace ze začátku devadesátých let a nekontrolovatelné stavby malých vodních elektráren.

V současnosti už se však situace lepší. Díky úsilí místních občanů, rodáků a Nadace Georgia Agricoly, region Slavkovský les, je v dnešní době celá trasa funkční a průtočná a kolem některých částí je obnovena původní technická komunikace, sloužící dříve k údržbě.

V září 2003 zapsalo ministerstvo kultury Dlouhou stoku do seznamu kulturních památek.

Použité zdroje:

http://www.hamelika.cz/

Ing. Pavel Suček Csc. „Významné vodní stavby Slavkovského lesa a jejich současný stav“