Mlýn holandského typu, soukromý rekreační objekt, kulturní památka.
Je jedním z pozoruhodné trojice větrníků na Děčínsku, které jsou od
sebe vzdáleny 3 km (další stojí v Arnolticích a Růžové). Kolem mlýna vede
zpevněná cesta a žlutá turistická značka.
Větrník stojí od roku 1844. Za prvního majitele je považován janovský
sedlák Anton Richter, kterému v době založení pozemek patřil. Z činnosti
mlýna se zachovalo to, že obsluhu zajišťoval jeden pracovník, mlecí
zařízení mělo jeden složení a ve mlýně se semlelo 50 měřic obilí ročně.Provoz byl ukončen v průběhu dvacátých let 20. století. Po odstranění
vnitřního zařízení a větrného kola byl objekt upraven na dva byty, v nichž
se bydlelo až do roku 1946.
Po odsunu Němců opuštěný mlýn chátral, stejně jako ostatní mlýny v oblasti
Sudet. Jednou za hasičského cvičení se dokonce stal terčem cvičných střeleb
a jeho zdivo bylo poškozeno. Naštěstí se však dostal do soukromých rukou.
Po rekonstrukci je mlýnská budova užívána jako soukromý rekreační
objekt.
Mírně kónická čtyřpodlažní stavba janovského větrníku upoutá neomítnutým
zdivem, které je tvořeno pravidelnými, hezky opracovanými pískovcovými
kvádry. Před vchodovými dveřmi, orientovanými na východ, j přistavěna malá
vstupní veranda. Kuželovou střechu kryje lepenka, v minulosti tvořila
krytinu břidlice. V interiéru je zachováno starobylé točité kamenné
schodiště.
Janovský větrník působí autentickým dojmem, jelikož není příliš poznamenán
novodobými stavebními úpravami.
Čerpáno
Martin Janošek: Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 2003.