Hřebečná – Červená jáma

Hřebečná (původně Hengst, později Hengstererben) byla založena jako hornická osada na bohatém cínovém ložisku, které bylo podle některých údajů dobýváno již ve 14. století.
První zaručené zprávy jsou však z roku 1545, kdy už byly známy rudní žíly na tzv. Předním Hengstu, (Červená jáma) a započaly práce na zadním Hengstu, (důl Mauritius).

Na Předním Hengstu se cínové rudy získávaly z 15 hlavních greisenových žil, které vějířovitě sbíhaly v oblasti Červené jámy ( Rote Grube). Cín se dobýval z hloubky 60 metrů, výjimečně až ze sta metrů. Kromě tohoto hlavního dolu zde v 16. století pracovaly desítky menších provozů, například Neues Jar, Johanes, Dreikönig či Wildbahn. K odvodnění dolů sloužily štoly Georg a Schaf.

Revír vynikal kvalitou i kovnatostí a cín z Hřebenné byl žádaným exportním artiklem. V 16. století poskytovaly doly na Předním a Zadním Hengstu v průměru přes 50 tun cínu ročně, to je dvakrát více než v Horní Blatné a čtyřikrát více než na Božím Daru. Zaujímaly tak přední místo mezi tzv. lesními cínovými doly, pro něž král Ferdinand I. Vydal 1. ledna 1548 zvláštní horní řád tzv.Hengster Zinnbergordung.

Těžkou ránu báňské činnosti zasadila třicetiletá válka, z jejichž následků se dolování na Předním Hengstu již nikdy nevzpamatovalo.

Poslední pokusy o obnovu někdejší slávy skončily koncem 18. století. O rozsahu těžby svědčí obrovské pinky vzniklé kombinací povrchového a podzemního dobývání. Nejrozsáhlejší je cca 250 m dlouhá , až 50 metrů široká a 30 m hluboká Červená jáma (Jiřího propadlina ), která svými rozměry předčí známější Vlčí jámy na Blatenském vrchu a je patrně největší v Čechách.

Kromě cínu se v okolí Červené jámy těžily také železné rudy, jejichž žíly sem pokračovaly od Bludné.

Většina starých důlních děl je dnes zajištěna a označena, přesto však pohyb v jejich blízkosti může být nebezpečný a nelze jej doporučit. Historii dolování a dalším zajímavostem se věnuje naučná stezka v okolí Hřebenné ( najdete ji taktéž na těchto stránkách)