Jedním z nejpůsobivějších míst celých Krušných hor je právě okolí Přebuzi, či 1 km vzdálená bývalá Rolava.
Založení Přebuzi, stejně jako většiny vesnic v tomto okolí je spojeno s bohatými nálezy cínové rudy. Cín se v okolí rýžoval již ve 14. století, nejstarší písemné zmínky o stálém osídlení jsou z roku 1542. V roce 1553 získala Přebuz svobody a výsady horního městečka, v roce 1556 zde byl zřízen horní úřad. Povrchové a hlubinné doly, úpravny acínové hutě byly soustředěny do pruhu mezi Hartelsbergem, středem obce a návrším severně od Přebuzi. Na potocích v okolí pracovali sezónní rýžovníci cínovce.
Několik desetiletí trvajícímu rozkvětu obce zasadila třicetiletá válka, exodus luteránských horníků do Saska, morové epidemie i opakující se hladomory. K oživení těžby cínu v 17. – 18. století přispěla výroba pocínovaných železných plechů v Šindelové a Rotavě.V roce 1828 založili přebuzští občané společnost pro těžbu rašeliny a obecní cihelnu. Jako domácí palivo se rašelina používala až do poloviny 20. století. Obec měla vlastní školu na paličkování krajek, rozšířená byla domácí výroba perleťových knoflíků,rukavic a vyšívání tylu.
Dolování u Přebuzi bylo obnoveno roku 1933 a vyvrcholilo za německé okupace. Ložisko bylo otevřeno třemi šachtami (Otto, Hlavní, Ritterova), vybudována nová úpravna cínových a arzénových rud. Po válce byla těžba ukončena, došlo k násilnému odsunu většiny původních obyvatel a jen díky průzkumu na uran (1946 – 1948 ) a cín (1953 – 1958) byla existence zachována.
Přebuz je jádrem přírodního parku s horskými smrčinami , loukami vrchovištními rašeliništi s reliktní květenou z doby ledové. O rozsahu několik století trvajícího dolování svědčí pozůstatky důlního závodu i tzv. pinky – jamkovité nebo trychtýřovité prohlubně terénu,které vznikly zavalením vyrubaných podzemních prostor nebo povrchovým dobýváním nerostů. Nejvíc jich najdeme v lesích na úpatí Čertovy hory ( 987m), ze kterého se za dobrého počasí naskýtá vynikající panoramatický výhled do Krušných hor a pěti dalších pohoří.