Národní přírodní památka Komorní hůrka

Komorní hůrka (Kammerbühl) jsou spolu se Železnou hůrkou (Eisenbühl) nejmladší sopky v České republice. Komorní hůrku nalezneme necelé 2 kilometry jjz. od Františkových Lázní jako nevysoký pahorek s nadmořskou výškou 503,4m.

Sopka vznikla ve třetí a poslední fázi vulkanické činnosti, která probíhala na konci třetihor a při níž vznikaly Doupovské hory a České středohoří. Z průzkumů je patrné, že dozvuky sopečné činnosti probíhaly v Komorní hůrce ještě po době ledové, dokonce v zaznamenaných pověstech se kopec nazývá také „Kaminberg“ podle kouře a páry, které z ní vycházely. Podle jiné pověsti se zejména v noci z podzemí ozývalo tlučení a bouchání, které bylo připisováno trpaslíkům.

Bádání na Komorní hůrce probíhá přes 200 let. U zrodu stála průzkumná, 100 metrů dlouhá štola, kterou nechal kopat hrabě von Zedwitz v předpokladu, že nalezne uhelnou sloj. O výzkum počátkem 19. století se svou autoritou zasloužil básník a přírodovědec J. W. Goethe, který se zapojil do sporů kolem jejího původu. V průzkumných pracích pokračoval zejména zakladatel Národního muzea hrabě Kašpar Šternberk. Tři sta metrů chodeb, které nechal vykopat, určilo omezení čedičového tělesa. Dnes jsou štoly zavaleny, ale na památku výzkumu byl na místě vstupu umístěn ozdobný portál s nápisem DEN NATURFREUDEN GEWIDMET v. G. K. STERNBERG MDCCCXXXVII“. Na čedičové skále proti portálu štoly je vytesán reliéf Goethovy hlavy s nápisem „GOETHE, DEM ERFORSCHER DES KAMMERBÜHLES – 1808, 1820, 1822“.

Už od středověku byla Komorní hůrka těžena, a to jak čedič (ze kterého byla mimo jiné postavena Černá věž Chebského hradu), tak i pyroklastický materiál (sopečná struska), který byl využíván na stavbu cest. Hospodářská činnost ustala teprve po roce 1951, kdy byla vyhlášena státní přírodní rezervací.

Jak ukazují staré obrázky, kopec byl původně bezlesý. Teprve na přelomu 19. a 20. století byl osázen františkolázeňským okrašlovacím spolkem. Byly zde vysázeny dub a buk, ale také tehdy populární nepůvodní dřeviny, zejména akát a borovice černá. Jáma po těžbě strusky zalesňování unikla, dnes v ní na výhřevném materiálu nalezneme pro Chebsko netypické rostliny a velkou populaci vstavače kukačky (Orchis morio).

Spolu s Komorní hůrkou byla donedávna aktivní méně známá Železná hůrka, která se nachází u osady Mýtina asi 10 kilometrů jjv. od Chebu u hranice s Bavorskem. Byla „objevena“ J. W. Goethem v roce 1823 a vyhlášena národní přírodní památkou v roce 1961.

zpracoval Petr Uhlík podle: Brož K. (1997): Komorní hůrka. – Městské muzeum ve Františkových Lázních)