Letošní léto se vydařilo dokonale, splnil se sen, být v Krušných horách úplně sám, být svoboden jak ten krušnohorský pták.
Jediné co zůstalo tradicí bylo ubytování v Milce v Abertamech. Když se tam člověk vrací, navíc dobrovolně, asi se mu tam bude líbit. Kromě prvního dne, kdy tam byl ubytován pouze jeden pár, patřila Milka jenom mě. No, není i toto pocit neskonalé svobody ?
Jinak tradice skončila s ubytováním, snažil sem se vybírat náměty na výlety abych odtajnil další, pro mne neznámá místa Krušných hor. Každý den si byl ale vlastně dosti podobný, nejsem velký spáč, již kolem sedmé sem opouštěl Milku a hurá na cesty, každý večer pak plánoval ve Formuli, příjemné hospodě v Abertamech, ač v Čechách majitelem německý občan / dokonce ze západu/ další výlet. Konečně sem si mohl pokecat s občanem „od vedle“, umí obstojně česky.
Do Abertam sem se dopravil z Chomutova nejkratší možnou cestou, tedy z Bezručova údolí, abych se za Novoveským vrchem věnoval červené turistické až do Měděnce do restaurace k Cáderovi. Pak už jen po asfaltu /aut ale minimálně/ přes Horní Halži až na Klínovec, přes Boží Dar, Ryžovnu na Milku.
Našlapáno 65km
První den pobytu byl naplánován výlet, jehož hlavním cílem bylo poznat v Podkrušnohoří minipivovar U Hastrmana a pak samotný Jáchymov se spoustou zajímavostí.
Po doporučení sem objevil v Krušných horách či spíše Podkrušnohoří jeden poklad, za ten považuji minipivovar U Hastrmana ve Velkém Rybníce. Co si může poutník více přát, příjemná obsluha, neskutečné dobře vaří, i pivu se zde skvěle daří. A ceny? Člověk má pocit, že se snad vrátil před rok 89.
Je jen málo zajímavějších měst u nás. Všechno tu začalo v roce 1510, kdy v osadě Kondragrün objevili prospektoři stříbro a žíly byly velice bohaté. Stříbrná horečka odstartovala růst města, už po deseti letech byl nový Jáchymov povýšen na svobodné horní město. Byl postaven kostel, mincovna a vyrůstaly měšťanské domy. V roce 1533 byl Jáchymov po Praze druhým největším městem v Čechách.
V Jáchymově neexistuje rovné ulice, i ten kruhový objezd uprostřed města je snad nakřivo. Hned zkraje Jáchymova si nenechme ujít Údolí mlýnků , najdeme jej asi 500 metrů za hotelem Radium Palace. Jáchymov sem opustil okolo dolu Svornost stoupáním na Nové Město, ještě před ním je malebný Šlikův Hrádek.
Našlapáno 85 km.
Další den byl nejnáročnější, jak převýšením, délkou tak i počasím. Nastoupáno bylo 1700 metrů, našlapáno 100km a i v nadmořské výšce kolem 900 metrů bylo třicet stupňů. Hlavním cílem byl Vysoký Kámen u Kostelní, od toho se pak odvíjel průběžně výlet.
Vybral sem trasu přes Horní Blatnou okolo Zaječího vrchu do Jelení, jedné z nejhezčích částí Krušných hor , když se tam objevíte ještě zrána, tak snad se ani nechce tato místa opouštět.
V Jelení sem opustil českou zemi a vyrazil z Půlnočního království do země krále Miroslava, podél hranice – červená turistická – vede parádní cyklostezka až nad Klingenthal na rozhlednu Aschberg. Odtud máte horské středisko opravdu jako na dlani.
Pak zpátky prudkým klesáním do Půlnočního království na Bublavu a dalším sjezdem do Kraslic. Z města hudebních nástrojů po červené na Vysoký Kámen. Opětovný návrat do Kraslic, tentokráte jejich projetí ze západu na východ a nyní již pokud možno nejkratší cestou do Abertam. Zvolil sem proto Rotavu, Šindelovou /kde je příjemné sezení u rybníka na molu, hned naproti hospodě / a Nejdek. A poslední, výživné, desetikilometrové stoupání na Pernink.
Našlapáno 100km.
Další den už byl pojat trochu ležérněji i když prvoplánově měl vypadat jinak. Původně bylo v plánu navštívit město Schwarzenberg se spoustou zajímavostí. Jednak docházely síly a i můj materiální jednostopý miláček začal zlobit. Zvolil sem proto jen návštěvu samotné přečerpávací elektrárny Markersbach , aniž bych pak sjížděl do výše zmíněného města. Z přehrady sem se vrátil stejnou trasou, po žluté a využil příhraničního přechodu pro turisty Hubertky .
Našlapáno 75km.
Zpáteční cesta do Chomutova byla opět zvolena, jakožto nejkratší, přes Boží Dar, terénem na Neklid, kde u stojících strašidel můžete objevit hraniční kámen, vede k němu i značení.
V současné době bych doporučoval dojet přímo na Klínovec a podívat se jak se provádí oprava samotné rozhledny. My však ještě před rozhlednou /1 km / odbočíme vlevo, sjezdem přes traverz sjezdovek sjedeme na odbočku Meluzína, kde dalším mírným desetikilometrovým klesáním skončíme v Měděnci. A jak se přijel na Měděnec z Chomutova tak byla vybrána i trasa do Chomutova.
Našlapáno 70km.
Možná si mnozí poví, co zase v těch Krušných horách, ale já to vidím tak, že sem byl neskutečně svobodný, objevil další intimní místa a byl navýsost spokojen. Přál bych každému prožít pět parádních pohodových dní, stejně jako se to podařilo mě.
Za celý výlet bylo našlapáno téměř 400 km.