Štola Bílá Holubice

V okolí Hřebečné najdeme například důl Mauricius či Červenou jámu.

Jednou z nejstarších štol cínového ložiska na Zadní Hřebečné je štola Bílá holubice (Weisse Taube), která byla vyražena s velkou pravděpodobností již v polovině 16. století. O velkém stáří této štoly svědčí jak způsob její ražby, tak skutečnost, že na tzv. Puzově mapě ložiska Hřebečná z roku 1785 je její ústí – na rozdíl od řady jiných místních štol – zakresleno chybně a není znázorněn ani její průběh. Lze proto předpokládat, že v této době už její přesná poloha upadla v zapomnění. Štola byla znovu objevena v květnu 2012 při terénních úpravách okolí a zdokumentována členy přátel dolu sv. Mauritius.

Od svého ústí v nadmořské výšce 977 metrů byla štola Bílá holubice ražena přibližně severozápadním směrem ke greisenovému pásmu (žíle) Zinngrübner, které je po žilách Mauritius a Fiihringer třetím nejvýznamnějším cínonosným pásmem na Zadní Hřebečné a jeho výchoz je vyznačen mohutnými povrchovými dobývkami nacházejícími se zhruba 350 metrů od ústí štoly.

Tohoto pásma však štola nedosáhla, končí čelbou ve vzdálenosti 51 metrů od ústí, aniž bylo nalezeno významnější cínovcové zrudnění, Ve stropě štoly je možné sledovat pouze asi 1 cm mocnou greisenovou žilku bezmakroskopicky viditelného cínovce, která protíná okolní hrubozrnné krušnohorské žíly.

Kromě hlavní sledné chodby vyrazily staří horníci ze štoly ve vzdálenosti ze 20 metrů od ústí odbočku severovýchodním směrem o délce 19 metrů, která sledovala tektonickou poruchu vyznačenou i tenkou křemeno-greisenovou polohou o mocnosti maximálně do 5 cm. O 10 metrů dále se pak nachází krátká rozrážka téhož směru, v jejímž stropě se nachází zasypaný dovrchní komín.

V kontextu jiných důlních děl na Hřebečné je štolu Bílá holubice možné považovat za relativně málo významné průzkumné důlní dílo, které se neúspěšně pokusilo prověřit pokračování pásma Zinngrübner jihovýchodním směrem a nebylo propojeno se systémem hlavních důlních děl revíru. Přesto je tato štola, vyznačující se téměř dokonalým a dosud velmi dobře dochovaným profilem, krásným a velmi názorným dokladem ražby horizontálních důlních děl v raném období exploatace hřebečenského ložiska. Ve štole jsou dobře patrné jak doklady ruční ražby, tak i ražby pomocí metody sázení ohněm.

V současné době je štola nepřístupná.