Bývaly časy, hrůzná dekáda pro Krušné hory, kdy elektrárny či teplárny pod Krušnými horami opravdu jen čmoudily. A že to uměly.
Vypouštěly do ovzduší opravdu kde co. Pamatuji si z dětství, že když napadl sníh, který snad ani při dopadu neměl bílou barvu, stačilo pár hodin a byl hnusně šedivý od popílku o velikosti snad i mexického dolaru. V sedmdesátých letech nefungovalo totiž ani odpopílkování.
To v osmdesátých letech odpopílkování fungovalo, zase nefungovalo odsiřování. Sice se tenkráte zkoušel na Tušimicích sovětský prototyp, na zařízení se jezdily dívat delegace soudruhů ze všech tehdejších socialistických zemí, nikdy se jej ale nepodařilo uvést do provozu.
Mlha která v době inverze vytvořila pokličku se nedala považovat za bílou, byla hnusná, sytě žlutá, majíc barvu síry, přecházejíc někdy do celého spektra barev.
I dnes jsou v Krušných horách mlhy, opravdu je to o něčem jiném. Bílá je opravdu bílá.
Pokud na obrázcích není mlha bílá je to jen chyba autora obrázků.