Den první, se odehrával podle tohoto scénáře.
Druhý den byl nudný a mlhavý. Uskutečnil jsem jen pěší tůru z Abertam okolo Větrova po zelené a červené turistické na Blatenskou rozhlednu, přes Vlčí jámy do Horní Blatné a přes Perninské louky zpět do Abertam.
Třetí den, tedy návrat do nížiny se však vydařil. Byl vytvářen spíš intuitivně s ohledem na to, kde může být přechod mezi modrou a bílou. Krušné hory se mi však královsky odměnily.
Celou cestu jsem měl na dosah hustou mlhu, ale nikdy se neodvážila mi zkřížit cestu, jen před Přísečnickou přehradou ve vesničce Černý Potok našla na chvilku odvahu a zahalila mě do bílého závoje.
Stalo se vám někdy, aby jste vjeli na hráz přehrady, kde byla hustá mlha, že by se do ní dala zatnout sekera a na konci hráze už byla krásná modř? Mě se toto přihodilo právě na Přísečnické přehradě.
Samotná cesta na kole vedla nejdříve z Abertam výšlapem na Fichtelberg, poté po modré na vyhlídku “ Na skále“, okolo hotelu světoznámého lyžaře Jense Waisfloga, sjezdem do Oberwiesenthalu málo frekventovanou silnicí do Bärensteinu. Zde mimochodem je před dokončením náměstí, které bude z části na německé a z části na české straně, tedy ve Vejprtech. Odtud pak přes Černý Potok, přehradu Přísečnice, po modré svižným tempem na Horu Svatého Šebestiána a Bezručovým údolím do Chomutova.
Krásné tři dny, Krušné hory nezklamaly. Sám na cestách, sám v penzionku Milka.