České středohoří, Labské pískovce, Krušné hory

Cyklovýlet spoluvytváří čtyři faktory: počasí, parta, výběr trasy a ubytování.

Jestliže v loňském roce nám počasí ukázalo svou nepříjemnou tvář při cyklovýletu České středohoří, Česko-saské Švýcarsko, Krušné hory , letošní rok nám to vynahradilo měrou vrchovatou a ukázalo nám tu přívětivější tvář, bez jakékoliv přetvářky a přeháňky.

Myšlenka zdolat tato tři krásná pohoří po vlastní ose nás neopustila ani po neblahé loňské zkušenosti, kdy nám vlastně všechny tři dny propršely a spíše se cestovalo vlakem, nežli na kolech.

Změnili jsme sice ubytování, ale trasa měla souhlasit s tou loňskou. Až do páteční večera, po dojezdu do Žernosek z Chomutova, kdy jsme situaci přehodnotili a sobotní výšlap na Tisou absolvovali nikoliv přes Děčín a jeho Sněžník, ale nejkratší možnou cestou z Velkých Žernosek přes Ústí nad Labem, Malé Chvojno, Velké Chvojno či návštěvou nejvýchodnějšího bodu Krušných hor, Nakléřovské vyhlídky bez vyhlídky. Sice kratší výlet, ale o to strmější kopce nás čekaly, i zapřísáhlí odmítači šlapání na „kašpárka“ ocenili převod – přesmyk nejmenší, kazeta – největší.

První, páteční etapa přes České středohoří získala úžasnou dimenzi díky počasí, kdy bylo po dešti, takže neskutečné čistá „panoramatá“ s úžasnými fotogenickými mráčky. Itinerář se vlastně vytvářel cestou aby mi parťáci mohli ukázat Národní přírodní památku Kamenná slunce v Hnojicích a byl skvělý i díky minimu aut. V cíli, tedy v Žernosekách u přívozu jsme byli již po třetí hodině. Ubytování proběhlo v pohodové ubytovně ve Velkých Žernosekách. Našlapáno 75 km.

Zmíněná druhá, sobotní etapa, vedla po části Labské cyklostezky s návštěvou střekovského zdymadla, či výstupem na rozhlednu Erbenka, která mne překvapila neskutečnými výhledy jak na Ústi nad Labem tak České středohoří, doporučuji její návštěvu. Našlapáno 55 km.

A nemůže být hezčího dárku než si k nedělnímu dni, k narozeninám, darovat přejezd Krušných hor od Tisé do Chomutova. Tohoto dne dostály Krušné hory svému jménu. Povětšinou olovnaté mraky se střídaly se sluníčkem, čímž dokreslovaly tajemnně osvětlenou krásu Krušnohoří. Jestliže první den byl vítr naším přítelem, v neděli se stal naším protivníkem a jízda v protivětru s našlapanou rovnou stovkou kilometrů byla opravdu výživná.

Laťka tohoto třídenního poznávání byla nastavena hodně vysoko. Jak díky počasí, skvělé atmosféře šesti parťáků, báječně vybrané trase tak i jedné třešničky, kterou bylo ubytování v Tisé Na konci. Kde za „hubičku“ bylo úžasné ubytování, pani domácí ještě napekla, pivo a víno – je možno si zakoupit přímo v kuchyňce „samoodběrem“.

A k tomu nám ještě pan domácí zatopil v krbové vložce, což byla jeho pýcha, zakládal si na průzračnosti skla aby vynikal plamýnek. Proto proběhlo i školení, kterou klapku požívat, a na kterou se ani nepodívat. Netrvalo ani půl hodiny a pan domácí měl po ideálech. Jeden nejmenovaný parťák, jediný to slovenské národnosti měl myšlenku dobrou – šetřit dříví. Takže použil klapku, kterou jsme ani pohledem nesměli pohladit. Tímto bych se chtěl panu domácímu na dálku omluvit. Snad nedalo velkou námahu vyčistit sklo krbové vložky.