Cyklovýlet za Silénusem

Toho dne kdy vznikl tento výlet se měla uskutečnit zcela jiná vyjížďka – vlakem do Karlových Varů s průjezdem Svatošských skal, návštěvou Lokte a zavítání do Slavkovského lesa, kde bych navštívil Horní Slavkov, Bečov nad Teplou s návratem zpět do lázeňského města.

A abych se vyhnul rezervaci kola ve vlaku, kterou vyžaduje rychlík Excelsior, musel být odjezd z Chomutova osobáčkem již v 6:20. Po ranním probuzení jsem zjistil, že je to nesplnitelný cíl takto brzy startovat. Ale není všem dnům konec.

Jenže doma nuda, nuda, šeď – tak co rychle vybrat za alternativu? V mysli se mi zrodil tento cyklovýlet.

Jako v údolí Scwarze Pockau, kde je možnost dát si v přírodě kávičku při výletu Na voňavou kávičku do Schwarze Pockau , můžeme si v dalším německém údolí, Přísečnickém, vychutnat v přírodních podmínkách zlatavý mok. Prostě cyklovýlet po stopách Silénuse.

Proto jsem vzal za „vděk“ výletem do Erzgebirge, kde styčnými body bylo Výsluní, přehrada Přísečnice, Kryštofovy Hamry, Schmalzgrube a Steinbach.

Při tomto pouhém 60 km šlapání, to díky železnici Chomutov – Vejprty , s odjezdem vlaku po osmé hodině z Chomutova, / což už bylo trochu snesitelnější/ vystoupíme ve Výsluní. A tím, že si ušetříme spoustu stoupání je výlet vcelku nenáročný.

Z Výslunského nádraží po žluté, červené a cyklostezce č.23 přejedeme hráz Přísečnické přehrady, abychom v Kryštofových Hamrech opustili Čechy a ve Schmalzgrube vjeli do země královny Angely, hned zkraje vesničky objevíme bývalou vysokou pec. Doprovázet nás bude stejně jako všudypřítomná Přísečnická železnice (německy: Preßnitztalbahn) i zelená turistická značka. Mezi Schmalzgrube a Steinbachem je v hlubokých hvozdech ukryta štola Andreas-Gegentrum-Stolln.

Ještě před touto štolou, asi kilometr za Schmalzgrube nás čeká jediný trochu prudší 200 metrový sjezd v terénu, ti kteří mají rádi singltrek jej sjedou bez komplikací, spíše pro něžná pohlaví doporučuji sesednout.

První občerstvení si můžeme dopřát před Steinbachem, v příjemné hospůdce s venkovním sezením Wildbach u potůčku s neméně sympatickým majitelem, se kterým se můžeme domluvit česky a ani placení v „českých“ ho neuráží. A když máme štěstí spatříme i kouřící lokálku. Za pivo požadoval padesátikačku, je jasné že jich nevypijeme deset…

Ale hlavním snem a cílem při tomto výletu bylo si sednout a občerstvit se u maringotky, asi 4 kilometrů vzdálené od předešlé občerstvovačky. Nesčetněkrát jsem tudy projížděl a jen jednou bylo otevřeno. Sen se splnil, bylo otevřeno podruhé, občerstvení proběhlo.Sice nebylo točené, jen lahvové, ale ve třicetistupňových vedrech náramně bodlo. Tentokráte za jedno euro.

Odtud, stále po zelené nás čeká už jen mírné sedmikilometrové stoupání dalším parádním údolím na Reitzenhaim a 1 km vzdálený bývalý přechod na Hoře Svatého Šebestiána zpět do České republiky.

Chtěl bych upozornit, že alkohol, včetně piva za řídítka nepatří, v tomto článku se dozvíte co hrozí cyklistům při požití alkoholu – Cyklista a alkohol.

P.S. Silénus jest bůh piva