Každý zažil to zapalování prskavek a svíček. Svíček, které byly voskové s knotem a plamínek byl jistý, dokázal zahřát a byl pln naděje. Prskavek naplněné touhou a pocitem, že nic nekončí…
Kdy maminky kontrolovaly a napomínaly tím milovaným hlasem, hlasem abychom napáchali s tím plamínkem co nejmenší škody. A my ty prskavky či poctivé svíčky stále drželi v ruce…
A stejně v nás nechali tu důležitost, nechali nás mít v ruce sirky, jen jedním očkem sledovaly, kontrolovaly…
Dnes zapalujeme svíčku abychom si ty krásné výčitky maminek připomněli.
Bože, jak já bych tu svíčku nechtěl zapalovat…