Pašeráctví, utajená přeprava zboží nebo osob, se v Krušných horách provozovalo po staletí. Pro řadu místních obyvatel to byl vcelku výhodný způsob jak si přilepšit k živobytí. Stejně jako jiná pohraniční pohoří, i Krušné hory měly své „krále hranic , z nichž se stávali lidoví hrdinové. Jedním z nich byl Karl Stülpner , jinak též zbojník a pytlák, žijící v letech 1762 – 1841. V bývalé vesnici Pohraniční v chomutovské části Krušných hor má dokonce pamětní místo.
V 19. století se rozmohlo zejména pašování tabáku, doutníků, cukru, kávy a koření. Pašeráci chodili pěšky, s batohem, nohy si ovazovali pytli, aby jejich pohyb byl co nejtišší. Měli své oblíbené hospody, i v Jelení byla jedna z nich. Dodnes najdeme nedaleko odtud v mapách název U Pašerácké hospody. Reakcí na rozmáhající se pašeráctví bylo v roce 1842 zřízení finanční stráže, která existovala až do roku 1949, kdy byla zrušena.
Do období kolem roku 1870 zasadil příběh o krušnohorském králi pašeráků i Karel May. Fritz Seidelmann, zvaný Přízrak, se stal i hrdinou televizního filmu Přízrak ve křoví (Das Buschgespenst), natočeného v roce 1986 v tehdejší NDR.
Velkým příběhem pašování v době před druhou světovou válkou byla doprava umělého sladidla sacharinu z Německa do Čech, probíhající přes všechny pohraniční hory. Sacharin byl z českého prostředí znám podle německého názvu jako cukerín a byl kvůli nižší ceně s oblibou používán místo cukru. Pašeráky lákala jeho skladnost a fakt, že v chemicky vyspělém Německu jej bylo za babku nadbytek.
Fenoménem Krušných hor byly dnes již zavalené důlní chodby přecházející státní hranici. V období komunismu byla velmi populární historka o pašovaném kočárku z NDR, který vyfáral v jednom dole na Cínovci. Jedno z důlních děl u Potůčků se zase využívalo pro pašování cigaret pro místní tržiště. I největší pašerák by ale musel zblednout před akcí Komunistické strany Československa, která v roce 1947 propašovala do Německa 30 miliónů levně získaných marek a zpět zase pašovala zboží pro podloudný prodej.