Dědičná štola Vavřinec byla součásti stejnojmenného obecního dolu Vavřinec. Ražba štoly byla zahájena v roce 1749 s cílem podsednout a tak odvodnit všechny tehdejší dobývky dolů Wolfgang a Vavřinec na Blatenském vrchu.
Štola byla ražena od jejího ústi severozápadním směrem po žíle Mayer a směrovala pod dobývky dolů Wolfgang a Vavřinec (cca 70m pod současným dnem Vlčích jam). Odvodněni dolů na Blatenském vrchu tak umožnilo další těžbu rudních žil. Podle dochovaných pramenů dosahovala délka štoly Vavřinec 1600m a byla osazena velkým vodotěžným strojem, který byl poháněn vodou z nedalekého Blatenského kanálu. Žíla Mayer, podél které byla štola ražena, dosahovala mocnosti 50-45cm – zrudněna byla velmi nepravidelně a vytěžená ruda nebyla příliš kvalitní. Význam štoly byl však zejména vodotěžný.
V dole Vavřinec, pod který patřila i stejně zvaná Štola, bylo těženo celkem 14 rudných žil a z vytěžené rudy vyrobeno 226 tun cínu. ze kterého profitovala zejména obec Horní Blatná.
Počátek úpadku dolování na dole Vavřinec se projevil v roce 1811 a vyvrcholil v roce 1817. Následné pozdější práce měly spíše charakter průzkumných prací, které byly ale v roce 1837 ukončeny.
V roce 1818 důl Vavřinec přebírá stát a těžba v malém objemu pokračuje až do roku 1837. Štola Vavřinec je do tohoto roku přístupná a plní odvodňovací funkci pro hlavní části dolu na Blatenském vrchu. Ve válečných letech 1938-1945 byla štola i důl Vavřinec uzavřeny.
V roce 1959 existuje zmínka o projektu státního podniku Geologického průzkumu Praha znovu štolu Vavřinec otevřít – projekt však nebyl realizován.
V roce 2015 parta nadšenců ve spolupráci s městem Horní Blatná „obnovuje ústí štoly“ Vavřinec v místech vývěru podzemní vody ze štoly jako první zastávku naučné stezky Hornoblatenského cínového revíru (samotný vstup do štoly je stále zasypán a leží pravděpodobně dále a hlouběji).