Hora Svatého Šebestiána

Hora Sv.Šebestiána, německy Sebastiansberg, leží na plochém sedle Krušných hor
v nadmořské výšce 843m. Od Chomutova je vzdálena 12,9km SZ směrem a k hraničnímu
přechodu Hora Svatého Šebestiána – Reitzenhain je to zhruba 4,5km. Od roku 1960 k ní patří také Nová Ves a katastry zaniklých obcí Pohraničí a Jilmová.

Spádové oblasti :

Nová Ves|
Přesná doba počátku osídlení prostoru dnešní Hory Sv. Šebestiána nám bohužel není známa, o vzniku obce však existuje několik pověstí a nedoložených zpráv. Asi nejpravděpodobnější pověst praví, že zde roku 1384 pražský měšťan a důlní podnikatel Jáchym Rothloew začal s povolením císaře Karla IV. hledat rudy. Jeho nálezy byly bohaté, proto zde bylo zahájeno i dobývání a příchozí horníci tu založili osadu. Podle pověsti se jmenovala „Passberg“ (jméno dostala podle označení vrcholového průsmyku, kde vznikla) a byla v ní zřízena i strážní stanice na ochranu cestujících a obchodníků. Historické jádro této pověsti je skutečně pravdivé, protože územím Hory Sv. Šebestiána od dob ranného středověku procházela důležitá obchodní cesta z Chomutova do Saska, která byla součástí významné obchodní severojižní tepny ze severního Německa přes Lipsko, Chomutov a Prahu dále na jih.

V letech 1397 – 1417 je jako majitel osady uváděn jistý Hans Balzert, o jeho správě se však nedochovaly žádné bližší informace. Historické záznamy mlčí i o dalších sto letech života obce, objevila se pouze zpráva, že osada byla během husitských válek (pravděpodobně v letech 1437 – 1438) zcela zničena. Další historické zprávy o obci pak pocházejí až z druhé poloviny 15. století. V této době území kolem dnešní Hory Sv. Šebestiána náleželo k chomutovskému panství, které se roku 1468 dostalo do majetku pánů z Veitmíle. Šebestián z Veitmíle, který panství vlastnil v letech 1511 – 1560, dal v tehdy již znovu obnovené osadě postavit kostelík, který byl údajně na přání obyvatel zasvěcen jeho patronu sv. Šebestiánovi. Toto jméno poté převzala i samotná osada.

Nejstarší dochovaná přímá písemná zpráva o Hoře Svatého Šebestiána tedy pochází z roku 1558 resp. 1560. V urbáři chomutovského panství je uvedena pod názvem „Sant Sebastiansberg“. V urbáři z roku 1563 je Hora Sv. Šebestiána označována jako městečko s 232 usedlými obyvateli. Díky své výhodné poloze u obchodní cesty a rychlému rozvoji rudného hornictví městečko v těchto letech zažívalo velký rozmach, vrchnost ve snaze získat další obyvatele navíc v letech 1561 – 1571 nově příchozí osadníky osvobodila od všech poplatků a dávek.

V roce 1563 udělil český král a římský císař Ferdinand I. Hoře Sv. Šebestiána řadu výsad a svobod, mezi nimi byly např. právo vybírat clo, právo pořádat dva výroční trhy a městečko také obdrželo městský znak. Tato privilegia svědčí o tom, že Hora Sv. Šebestiána byla v této době poměrně významným, čile frekventovaným místem a pravděpodobně i jakýmsi obchodním centrem této části Krušných hor. V roce 1571 chomutovské panství získal Bohuslav Felix z Lobkovic a Hasištejna. I za vlády tohoto rodu město pokračovalo ve svém rozkvětu. Bohuslav Felix se na svých državách značně zasloužil o rozšíření protestantství. Po Felixovi majetek přešel na jeho syna Bohuslava Jáchyma z Hasištejna. Také on zde podporoval protestantské vyznání. Díky této podpoře, příkladu blízkého Saska a větší svobodomyslnosti zdejších obyvatel, vyplívající ze způsobu jejich obživy, díky kterému byli nezávislejší, se Hora Svatého Šebestiána stala protestantskou téměř celá. Nic na tom nezměnila ani křímovská farnost, do níž tehdy město pařilo. Z dob Jáchymovy správy pochází zmínka o právu Šebestiánských vařit pivo, záznamy hovoří také o mlýnu, který měl obyvatelům městečka sloužit k mletí sladu.

Když Bohuslavu Jáchymovi zemřela manželka, rozhodl se odtud odejít a roku 1588 vyměnil chomutovské panství se svým příbuzným Jiřím Popelem z Lobkovic za Mladou Boleslav, Kosmonosy a finanční hotovost. Jiří Popel však byl fanatickým katolíkem a snažil se proto ze svých držav protestantství vymítit, a to jakýmikoli, třeba i násilnými prostředky. Tato rekatolizace doposud vzkvétající město značně poznamenala, řada zdejších obyvatel totiž před vzrůstajícím tlakem raději odešla do sousedního Saska, kde byli zkušení horníci rádi přijati. Když Jiří Popel na zemském sněmu v roce 1593 kritizoval císaře za jeho nesplněné sliby, dostal se do panovníkovy nevole a posléze mu byl zabaven majetek. Ten do své správy převzala královská komora. Hora Svatého Šebestiána byla v této době po Popelově „řádění“ ve skutečně špatném stavu – mnoho zdejších domů bylo opuštěných, počet obyvatel hluboko klesl a zbývající obyvatelé již nebyli schopni zabránit pokračujícímu úpadku.

Aby se město dostalo z krize, byly mu odpuštěny berně a roku 1597 císař Rudolf II. vydal obsáhlý horní řád s řadou výsad, které měly dopomoci k sanaci a k dalšímu rozvoji horních měst v severozápadním Krušnohoří. Rudolf II. se ukázal být skutečně velkorysým – mezi jím vydanými privilegii pro Horu Svatého Šebestiána totiž bylo i dědičné právo a osobní svoboda pro všechny, kteří se zde usadí a budou pracovat v dolech, čímž se z poddaných stávali svobodní lidé, dále byli zdejší horníci osvobozeni od robot, poplatků, dávek a dokonce i služby ve vojsku! Novým osadníkům bylo navíc slíbeno dříví a „další milosti“ na vše, co zde nově postaví nebo opraví. Císař Rudolf II. Horu Svatého Šebestiána roku 1597 dále povýšil na královské horní město. Spolu se všemi z toho vyplívajícími právy se tak městu změnil i znak – dosavadní arcivévodský klobouk nad štítem vystřídala královská koruna. Nutno podotknout, že Ferdinandem I. a Rudolfem II. udělené výsady byly městu potvrzovány i v následujících staletích.

Po vydání horního řádu Hora Sv. Šebestiána zažívala nový rozmach. Počet obyvatel rychle stoupal, doly obnovily těžbu a začala se zde rozvíjet i další řemesla – např. dřevařství či uhlířství, výrobou dřevěného uhlí vzniklá pastviště umožnila také rozvoj dobytkářství. V této době byla také pravděpodobně založena zdejší škola. V listě ze dne 17. 3. 1616 císař Matyáš obyvatelům města výslovně potvrdil právo volit své starší, sudí, purkmistra a radu. Císař také potvrdil, že Šebestiánští mohou i nadále zdarma užívat vody, přivedené sem potrubím z královských lesů u Spindelbachu. Město tehdy mělo i svůj soud. Období nového rozvoje města netrvalo dlouho – v první polovině 17. století Evropu zachvátila třicetiletá válka, která byla pro Horu Svatého Šebestiána pohromou.

Během války zdejším krajem prošlo několik armád, každá z nich, bez ohledu na to, zda byla nepřátelská nebo císařská, přitom drancovala, plenila a zanechávala za sebou spoušť. Zpočátku byl kladen důraz na opevněné šance a záseky u Hory Sv. Šebestiána, s udržováním a placením vycvičeného lidu v těchto opevněních byl však velký problém. Nakonec však česká komora obyvatelům města radila, aby všechen svůj cennější majetek ukryli na bezpečném místě, protože náhlým vpádům nelze zabránit. A procházející vojska se na městě skutečně podepsala – záznamy hovoří např. o Švédech, kteří Hoře Svatého Šebestiána několikrát uložili tvrdé výkupné, uloupili většinu koní, dobytka a svršků. Po válce pak trvalo desítky let, než se zpustošenému kraji podařilo napravit škody. Během nich lidé trpěli bídou.

Ještě za války, v roce 1627 byl vydán první cechovní řád pro zdejší koláře, zámečníky a kováře. V březnu roku 1658 následovaly regule pro bednáře a truhláře a roku 1667 byl vydán i řád pro pláteníky, v době jeho vydání byli ve městě 4 mistři tohoto řemesla. I přes nedostatek zpráv lze předpokládat, že v Hoře Svatého Šebestiána byla zastoupena všechna řemesla, která poskytovala služby městu i čilému obchodu mezi zeměmi. Tyto služby se spolu s nevýnosným zemědělstvím během 17. století, kdy došlo k poklesu významu rudnictví, nakonec staly hlavním zdrojem obživy místního obyvatelstva.

Poloha města v blízkosti německé hranice jeho obyvatelům sice skýtala řadu výhod, v době války však toto strategické místo obzvláště strádalo průchody různých armád. I sedmiletá válka mezi Rakouskem a Pruskem v letech 1756 – 1763 tak měla pro Horu Svatého Šebestiána katastrofální následky. Pruská vojska tehdy několikrát prolomila opevnění mezi Raizenhainem a Horou Sv. Šebestiána a vnikla tudy do Čech. Hora Svatého Šebestiána při tom byla opakovaně pleněna, nejhorší byl vpád pruského sboru generála Kleista v červenci roku 1762, kdy bylo město kromě vydrancování také zapáleno. Při požáru bylo zničeno 36 domů. Vpády se toho léta ještě několikrát opakovaly, naposledy v srpnu 1762 zde pruští husaři sebrali všechen dobytek a odtáhli s ním do Sas. Za celou válku bylo město postiženo celkem 36 vpády nepřátel! Ani po válce však zdejší obyvatelé neměli klid, např. v roce 1778 sem znovu vpadl pruský sbor, který se zde zdržel tři dny a sebral všechen dobytek a celou úrodu.

Po všech těchto útrapách nás jistě nepřekvapí, že Hora Svatého Šebestiána v druhé polovině 18. století byla ve špatném stavu. Na začátku století 19. ji navíc postihly také napoleonské války – roku 1809 sem vtrhlo nepřátelské saské a vestfálské vojsko (součást Napoleonovy armády), které lidem sebralo všechen majetek, v roce 1813 se tudy stahovaly vlastní armády (tj. rakouské, ruské a pruské sbory) a po bitvě u Lipska kolem města ležela celá dělostřelecká záloha. Kromě toho byli po zdejší silnici dopravováni všichni ranění, nemocní a rekonvalescenti z bitev a byl tu veden i celý zajatý francouzský sbor o 18 000 mužích. Kromě obrovského ekonomického vyčerpání tak byli zdejší obyvatelé postihováni také nejrůznějšími nemocemi, zejména nervovou horečkou a tyfem, které si tu vyžádaly řadu životů.

Po válce zubožené obyvatelstvo postihla ještě velká nepřízeň počasí, která zapříčinila dlouhodobou neúrodu a obrovskou drahotu (a tedy i bídu). Z roku 1836 se zachovala zmínka, podle které byly v zimě domy na pravé straně silnice zasněženy tak, že jim bylo možné shora nahlížet do komínů. Kolem 40. let byla situace lidí nejhorší. Chléb se tehdy podle záznamů pekl z 20 dílů otrub, 10 dílů řípy a 5 dílů brambor. Obilí a mouka tehdy byly cenově naprosto nedostupné. Poslední rány městu zasadil požár z roku 1854, při kterém lehla popelem většina domů. Oheň zničil i novou školu, vystavěnou v roce 1842, kostel ze 16. století a starý pivovar.

Těžké časy Hoře Svatého Šebestiána skončily teprve začátkem 70. let. Tehdejší rychlé zprůmyslnění krušnohorského podhůří na české i německé straně způsobilo obrat nepříznivých událostí a město se stalo známým střediskem obchodu vepřovým dobytkem a drůbeží, který směřoval do Saska. Na tomto obchodu se podíleli prakticky všichni zdejší obyvatelé, v některých domech se také podomácku vyráběly bordury a ozdoby ženských šatů, někde se paličkovaly i krajky. Mezi lidmi bylo náhle nebývale mnoho peněz a město zažívalo velký rozvoj. Byla zde postavena nová škola (dokončena byla roku 1862), která byla v roce 1868 rozšířena na trojtřídní, byl obnoven požárem zničený pivovar, v letech 1874 – 1877 byl ve městě postaven nový kostel, usídlilo se tu několik lékařů, notářů, byly upraveny silnice a postaveno několik pomníků. V této době také zmizely všechny zbývající dřevěné domy a byly nahrazeny na tehdejší dobu poměrně moderními a účelnými stavbami. Hora Sv. Šebestiána tak ztratila kolorit typického horského městečka. Navždy také ztratila svoji polozemědělskou podobu.

Zdejší škola měla k roku 1875 již pět tříd a navštěvovalo ji celkem 378 žáků. Roku 1879 byl v Hoře Sv. Šebestiána otevřen soukromý dětský domov. V roce 1882 byl ve městě založen hasičský sbor, v roce 1888 tu byla postavena nová škola, v roce 1895 byla otevřena městská spořitelna, v roce 1898 vybudována kanalizace a o dva roky později byl postaven také nový vodovod. V této době mělo město největší počet obyvatel ve své historii – k roku 1890 zde žilo 2142 obyvatel. Na konci 19. století se v Hoře Svatého Šebestiána objevily další dva zdroje příjmů, které se pro město v následujících desetiletích staly typickými. V roce 1891 tu bylo zřízeno společenstvo k těžbě a zpracování rašeliny a v roce 1902 byla ve městě otevřena i košíkářská škola. Ve stejném roce bylo ve městě otevřeno i muzeum rašeliny. Košíkářství se zde udrželo až do konce druhé světové války, těžba rašeliny probíhá ještě dnes. Slibný obchod s Německem silně omezila licence, kterou v roce 1910 vydala německá strana, aby podnítila vlastní produkci. V roce 1914 pak obchod téměř ustal a v následujícím roce Německo hranici zcela uzavřelo a zakázalo přes ni volný pohyb.

Rok 1914 přinesl první světovou válku. Následující čtyři roky zůstanou v historii města zapsány černým písmem. Již bezprostředně po vyhlášení všeobecné mobilizace ze dne 1. 8. 1914 narukovalo mnoho zdejších mužů, později, po prodloužení vojenské činné služby do 55 let, pak ve městě nebylo rodiny, která by nebyla odvody postižena. Z války se domů nevrátilo 91 zdejších občanů, tedy celá jedna pětina všech dospělých mužů! Lidé, kteří zůstali ve městě, byli za války sužováni nedostatkem. Již ve druhém roce války byla všude katastrofální bída, pro nejchudší byla zřízena i válečná kuchyně, aby alespoň trochu zlepšila jejich situaci. Na podzim roku 1917 zde navíc vypukla epidemie úplavice, která si vyžádala řadu obětí.

Po skončení války městské zastupitelstvo podporovalo zřízení samostatné provincie Deutschboehmen v rámci rakouského německého státu, naprostá většina místních obyvatel však k těmto snahám zůstala netečná. Kvůli napjaté politické situaci v pohraničí byla Hora Svatého Šebestiána dne 27. ledna 1919 obsazena vojenským oddílem chomutovského čs. pluku 102. Tento oddíl zde zůstal až do června příštího roku, po tuto dobu vykonával ostrahu státní hranice. S místním obyvatelstvem žil údajně v dobré pohodě.

Konec války lidem však ještě nepřinesl kýženou úlevu. Všeobecná bída přetrvávala, zvláště pak v horských oblastech. Řada obyvatel se tehdy dala na pašování, které přinášelo slušné zisky. Po celou meziválečnou dobu se v Hoře Svatého Šebestiána nepodařilo vybudovat solidní a nosnou existenci pro místní obyvatele – zemědělství, košíkářství a těžba a zpracování rašeliny poskytovaly jen omezené pracovní příležitosti, válkou přerušená výroba piva již nebyla obnovena a ostatní podnikání, těžba dřeva, výroba hraček, střívkárna a živnosti měly pouze doplňkový význam. Není divu, že počet obyvatel v těchto letech klesal. Značný otřes ve městě vyvolalo také zrušení zúročení a umořování válečných půjček, do kterých místní dobře situovaní lidé ukládali svůj kapitál.

Situace obyvatel se odrážela také ve výsledcích obecních voleb – převahu zde měli vždycky sociální demokraté. K diferenciaci voličů došlo teprve začátkem 30. let v souvislosti se všeobecným vývojem poměrů v pohraničních oblastech – tehdy se do popředí dostaly především německé nacionalistické strany. Jejich politika však byla agresivní a netolerantní a jejich bojkot všech principů demokracie vedl až k tomu, že k řízení obce musela být stanovena správní komise, a protože i tu zmíněné strany bojkotovaly, musel být pro Horu Sv. Šebestiána v dubnu roku 1932 jmenován vládní komisař.

V roce 1920 byla zahájena elektrifikace obce, ve stejném roce zde byla založena Národní jednota Severočeská. V roce 1924 město zavěsilo nové zvony, které byly za první světové války roztaveny na výrobu kanónů a munice. O dva roky později byl ve městě vybudován pomník padlým ve světové válce. V roce 1929 byla v Hoře Svatého Šebestiána zřízena benzínová pumpa Vakuum Oil Copany a.s. (beznín se zde prodával za 3,10 Kčs/l ). Dále bylo zahájeno pravidelné autobusové spojení Chomutov – Výsluní – Hora Sv. Šebestiána. Až do roku 1945 byl v obci okresní soud. Jeho budova, nad jejímž vchodem je umístěn kamenný znak města, dodnes stojí v rohu náměstí při silnici do bývalých Menhartic.

V druhé polovině 30. let začalo mezi Československem a Německem růst napětí. Situace došla tak daleko, že v Československu proběhla mobilizace na obranu před německým vpádem, po podepsání Mnichovské dohody ze dne 30. září 1938, kterým Československo ztratilo své západní spojence, se však odpor mnohem silnějšímu nepříteli stal beznadějným a zbytečným. V říjnu německá armáda obsadila české pohraničí. V době druhé světové války lidé znovu strádali nedostatkem, občané německé národnosti, kteří tehdy tvořili velkou část zdejší obyvatelstva, byli navíc povoláváni do nacistické armády, 110 zdejších vojáků ve válce zahynulo. Během války ve městě znovu stoupl počet obyvatel, mimo jiné sem byli evakuováni i obyvatelé bombardováním ohrožených měst.

V květnu 1945 válka konečně skončila. Po ní následoval odsun Německého obyvatelstva, kterým podstatně poklesl počet obyvatel v obci. Podle údaje z roku 1951zde žilo jen 181 lidí. Po odsunu proběhlo dosídlení obce, značnou část nově příchozích obyvatel tvořili reemigranti české a slovenské národnosti zejména z Rumunska. Po krátkém období národních správ usedlostí a živností našla většina obyvatel zaměstnání na státním statku při těžbě rašeliny a dřeva. V obci byl útvar finanční stráže, který v roce 1952 vystřídala jednotka Pohraniční stráže. Někteří příslušníci této jednotky se v Hoře Svatého Šebestiána po skončení činné služby usídlili natrvalo. V padesátých letech byl budově bývalé košíkářské školy a rašelinářského muzea umístěn dětský domov. V šedesátých letech byl pro svůj zchátralý a neopravitelný stav zbořen zdejší kostel.

V roce 1977 byla zahájena výstavba obchvatu silnice I/7 a dne 7. 10. 1978 byl otevřen nový hraniční přechod Hora Sv. Šebestiána – Raitzenhein, čímž se v obci zvýšil turistický ruch. K roku 1980 obec čítala 368 obyvatel. V roce 1983 zde bylo zřízeno Pohraniční oddělení ochrany státních hranic. V následujícím roce proběhla generální oprava budovy MNV a byl zaveden pravidelný odvoz odpadků Technickými službami města Chomutova. V roce 1985 byla provedena rekonstrukce požární nádrže, rybníka, ve stejném roce byl v obci zrušen dětský domov, který se odstěhoval do Chomutova. V roce 1986 byl uspořádán první ročník lyžařského závodu Šebestiánská 20 a později 15. V červnu pak byl odstřelen most pod obcí v Bezdušově údolí. V roce 1987 byla v Hoře Sv. Šebestiána otevřena nová samoobslužná prodejna potravin. V roce 1989 zde byla založena tělovýchovná jednota.

Po revoluci se v obci začalo rozvíjet soukromé podnikání – v roce 1991 byl v přízemí Kulturního domu otevřen „U Cibulky“, dále byla v obci otevřena restaurace „Hranice“, řeznictví a nová prodejna potravin. V roce 1992 odešla z budovy obecního úřadu celní správa. Obecní úřad se pak přestěhoval do přízemí a do prvního patra budovy obecního úřadu byla z nevyhovujících prostor bývalého Dětského domova přestěhována ZŠ. V říjnu téhož roku byla v obci uzavřena stomatologická ordinace. V roce 1993 byl zrušen poslední zdejší vojenský útvar a začala devastace objektu kasáren. Ve stejném roce obec vstoupila do spolku pro obnovu vesnice. V roce 1994 bylo v Hoře Sv. Šebestiána otevřeno kadeřnictví, dále zde byla postavena veřejná telefonní stanice a byla otevřena další prodejna potravin. V druhé polovině 90. let byl zpracován program obnovy vesnice a obec se přihlásila do soutěže „Vesnice roku“, začalo jednání o výstavbě větrných elektráren na zdejším katastru ,městem Chomutov a s dopravním podnikem města Chomutova a Jirkova byla uzavřena smlouva na krytí nerentabilních spojů, takže spojení obce s okresním městem je uspokojivé.

Hora Svatého Šebestiána je obcí s bohatou a často pohnutou historií. V současnosti je i přes své drsné klimatické poměry vyhledávaným rekreačním střediskem. V obci jsou zastoupeny nejdůležitější služby. V roce 1997 zde žilo 205 stálých obyvatel.

Použitá literatura: Historie obce Hora Sv. Šebestiána. OÚ Hora Sv. Šebestiána 1997

Zdena Bittnerová : Obce chomutovského okresu