Naučná stezka Šibeniční vrch

Naučná stezka je zaměřená na historii a hrdelní právo středověku.

Lokalita
Slavkovský les, město Bečov nad Teplou.

Mapa
KČT č. 2 Slavkovský les a Mariánské Lázně.

Zřizovatel NS
Město Bečov n. Teplou (MÚ Bečov n. Teplou, nám. 5. května 1, 364 64 Bečov
nad Teplou, tel.: 353 999 318, e-mail: info@becov.cz).

Značení
Turistická značka naučné stezky.

Začátek Náměstí v Bečově (v ulici mezi zámkem a kostelem).

Zastávky
č. 1 O naučné stezce. Hrdelní soud a výkon hrdelních trestů.

č. 2. Hrdelní tresty a trest oběšením.

č. 3 Průvod k šibenici.

č. 4 Kat, jeho povolání a společenské postavení

č. 5 Druhy šibenic. Popravy a pohřbívání odsouzených.

Konec
Šibeniční vrch, popraviště.

Délka stezky 1 km

Druh přesunu
pěší turistika

Náročnost terénu
Středně náročný terén, se znatelným převýšením zejména v závěru stezky.

Většina stezky vede po upravených cestách, závěr pod vrcholem po lesní pěšině.

Časová náročnost
Do 1 hodiny.

Dostupnost
Vlakem z K. Varů nebo M. Lázní (trať č. 149), po silnici z K. Varů autobusem nebo vlastním autem.

Poznámka
Až pod vrchol lze dojet na MTB kole, zbytek je nutné vytlačit. Na druhé straně vrcholu lze sejít na silnici Bečov – Otročín (průběh cyklotras Euregio Egrensis
a KČT č. 361).

Doporučujeme
Návštěvu hradu a zámku Bečov nad Teplou s expozicí relikviáře Sv. Maura,
turistické známkové místo.

Potvrzení
1) Razítko ze zámku nebo z Informačního centra.
2) Opiš český text pod obrázkem jednoramenné šibenice na tabuli zast. č. 5.

s laskavým svolením autora : Ladislav Zoubek viz http://www.kct.cz/oblastni-deleni/kct-karlovarsky-kraj

Šibeniční vrch v blízkosti města sloužil jako popraviště. Původně jednoduchá dřevěná šibenice byla nahrazena šibenicí z kamene. Sloužit přestala po roce 1765. Zdaleka ne každé město s hrdelním právem mělo svého kata a tak do Bečova přijížděl kat až z Jáchymova.

Pozůstatky popravených se zahrabávaly pod šibenici nebo v jejím okolí .

Aby mohl být rozsudek vynesen musel se obviněný doznat. Když nestačily indicie a svědecké výpovědi, mohlo za určitých podmínek, když se předpokládalo vynesení trestu smrti, nastoupit útrpné právo.

Útrpné právo mělo tři stupně. Při prvním se souzenému mučící nástroje pouze ukázaly, když to nepomohl nastoupil druhý stupeň. Obviněného svlékli do naha a nasadili mu mučící nástroje. Až třetím stupněm bylo samotné mučení. Ruce se stahovaly provazem, nasazovaly se palečnice na drcení palců, souzený se natahoval na žebřík atd. Pokud se mučením nepodařilo vynutit přiznání, byli obvinění propuštěni jako nevinní.

Muži byli odsuzováni k oběšení, stětí a lámání kolem, ženy k utopení, k upálení či zahrabání zaživa.
Po vyhlášení rozsudku časně ráno býval odsouzenec veden se spoutanýma rukama v průvodu k šibenici. Ještě v té chvíli se mohl zachránit – například tehdy, když mu někdo z přihlížejících nabídl sňatek. Ženám mohl dokonce nabídnout manželství kat.

V českých zemích zrušila právo útrpné Marie Terezie roku 1778.