Vzdušnou čarou 19km od Kalku se nachází tento
hradní areál , ve stejnojmenné obci na předměstí města Lengefeld v Krušných horách. Hrad nemá své jméno od své polohy na skále, ale od šlechtického rodu Havrana (Rabe) nebo Rabod, který před mnohými staletími na zdejší strmé skále nechal vystavět hrad. V historii bylo jeho hlavním úkolem střežit brod přes řeku Flöhu na obchodní cestě mezi městy Freiberg a Annaberg.
Vždy stál v hlubokých lesích, které jej ze všech stran obklopovaly a byl sídlem obávaného lapky Raboda. Zmiňovaný byl postrachem celého okolí, kde olupoval pocestné a vydíral vesnice. Začátkem 15. st. měli měšťané z Freibergu a Zschopau toho právě tak dost a proto vytáhli na nežádoucího souseda, oblehli jeho hrad a ten se musel zachránil útěkem.
V ranném středověku byl Rauenstein významným panstvím a patřil k oblasti, kterou Bedřich „Malý“ (syn Jindřicha „Vznešeného“ a jeho třetí manželky Alžběty von Maltitz) zamýšlel připojit k českému království. První písemná zmínka o hradu pochází z r. 1323, kdy jsou zde uváděni páni von Rauenstein, patřící k rozsáhlé rodové linii pánů von Schellenberg – získali jej jako léno od Wettinů. Archeologický průzkum památky však datuje jeho první stavební etapu do doby kolem r. 1200.
V průběhu dějin, mezi lety 1372 až 1567, se tady vystřídalo několik šlechtických rodů (páni von Riesenburg, míšeňský markrabě Vilém I, páni von Waldenburg, Jan von Güntherode a mnoho dalších), až se dostal v r. 1567 do majetku saských kurfiřtů. Ti na hradě nechali zřídit úřad pro město Lengefeld, tři vesnice, poplužní dvůr Wünschendorf, vesnice Ober- a Unterrauenstein. Jejich zájmem zpočátku bylo zajištění a rozšíření kurfiřtského honebního revíru. Úřad správy Rauenstein byl po sléze (r. 1596) přiřazen pod úřad Wolkenstein.
Mezi lety 1651 až 1743 byl hrad v pronájmu rodu von Römer, který velmi zbohatl na těžbě stříbra, které se zde v oblasti Schneebergu těžilo. Po vymření tohoto rodu v r. 1743 se zde za sebou vystřídalo opět několik majitelů. Dále se r. 1843 dostává do vlastnictví pánů von Herder, jenž byli potomci básníka a teologa Jana Bohumíra Herdera.
V r. 1630 se započalo s rozsáhlou přestavbou již nevyhovující hradní dispozice. Z této stavební etapy je dodnes zachován kromě jiného tunel ve skále, vedoucí pod jádrem hradu a vstupní křídlo. Současně byl překlenut šíjový příkop novým mostem. Různými dalšími přestavbami a nástavbami na úzkém prostoru vznikl tak nepravidelný, ale malebný objekt.
V r. 1907 nechali tehdejší majitelé umístit na portál se sedilemi ve vstupním průčelí svůj erb. Miskovitá nádrž u studny z bílého mramoru je dar pruského krále Bedřicha II. Z vnitřní výzdoby zámku zůstalo zachováno minimum historických předmětů. Kdysi tu byly vystaveny četné honební trofeje. Pouze v knížecím sále je dosud cenný vlámský gobelín, zobrazující lov na zajíce.
V okolí se nachází hrady Lauterstein a Augustusburg .
Čerpáno z www.aspida.cz