Hájenku Tišinu jsem pro sebe objevil počátkem devadesátých let minulého století, kdy jsem se po zakoupení svého prvního horského kola začal více pohybovat po okolí Chomutova.
Hájenka se nachází v Bezručově údolí v místech, kam už drtivá většina turistů korzujících po turistické stezce nedojde.
Leží asi 4km za místem, kde stával Třetí mlýn u cesty vedoucí na Horu svatého Šebestiána. Stavba působí i přes svou současnou zbědovanost úžasně a trochu magicky.
Stojí na samotě, v místě kde je to každým směrem k další civilizaci několik kilometrů. Když jsem ji poprvé spatřil, byla sice už opuštěná a chyběly jí dveře a okna, přesto měla to, čemu se říká genius loci neboli ducha vládnoucího na určitém místě, tedy něco, co nedokážeme přesně definovat, přesto nás to k místu poutá.
No, od mého prvního setkání s hájenkou uběhlo už téměř dvacet let. Loni před Vánoci jsem si na ni vzpomněl a začal přemýšlet o tom, jestli ještě vůbec stojí. Co je lepšího než se osobně přesvědčit. V pěkném, mrazivém počasí s trochou sněhu jsem se s foťákem pustil pěšky do té zajímavější a opuštěnější části Bezručova údolí. Po hodince ostřejší chůze jsem k ní došel. Datum vzniku na fasádě napovídá, že letos je hájence opravdu 100 let.
Pravda, zub času a to, že v ní nikdo nebydlí a neudržuje ji, je na ní vidět, nicméně někdo ji alespoň zabezpečil a osadil ji dveřmi a okny. Možná to byl pokus o její rekonstrukci ale v místě kde není elektřina a nežijí žádní lidé, je to úkol pro opravdového nadšence s pytlem peněz.
Mě se ale hájenka přes to velice líbí, má totiž všechno, co takové místo má mít. Lesnaté svahy romantického údolí s říčkou Chomutovkou na dohled a s dalším potokem vedle domu. Asi 500m proti jeho proudu se nachází Medvědí vodopády . Nedaleko pod Horou svatého Šebestiána jsou zbytky železničního mostu a zaniklé trati z Křimova do Reitzenhainu. Místo má také svoje strašidla byť se jejich výskyt neváže přímo k hájence.
Pověst praví, že za Třicetileté války měla Švédská vojska v těchto místech v údolí rozbitý tábor. Pro jakýsi vážný kázeňský přestupek zde bylo popraveno šest Švédských vojáků, kterým ještě před smrtí uřezali nosy a pohodili je v lese. Nekompletní duše Švédských vojáků prý od té doby po nocích prohrabávají listí v lesích okolo hájenky a hledají své nosy.
Hájenka a zajímavá místa okolo ní určitě stojí za návštěvu.
Souřadnice hájenky: 50°31’40.869″N, 13°16’53.844″E
http://www.zeleznice.vanovi.net/
Napsal a nafotil Vladimír Štastný http://vladimirstastny.blog.idnes.cz/