Solná stezka

Stará solná stezka prochází napříč Evropou nejrůznějšími regiony od severu k jihu. Vedla i přes Krušné hory.

Ve Středním Sasku a Stříbrném Krušnohoří jsou tři regiony, kterými Stará solná stezka prochází

Saská země hradů a vřesovišť (mezi městy Wurzen, Waldheim a Frankenberg) ,

Kraj Augustusburg (mezi městy Frankenberg, Augustusburg a Oederan)

Krušnohoří – Země hraček (mezi městy Eppendorf, Sayda a Seiffen) ,

a které již dnes mají svému návštěvníku co nabídnout.

V německo-českém pohraničí, mezi malým báňským městečkem Sayda a Duchcovem – městem slavného Casanovy se právě rodí nová turistická trasa, která zájemci přiblíží tisíciletou historii Staré solné cesty.

Se solí se obchodovalo po celém světě. Cesty a stezky, po kterých se sůl dopravovala se jemnovaly různě – solná cesta, solná stezky, nebo také světlá stezky nebo salaria.

Po cestě nazvané Via Salaria se přepravovala mořská sůl ze solných zahrad v Ostii přes Apeniny k Jadranu.
Solné oázy lybijské pouště spojovaly cesty, po kterých se pohybovaly karavany se solí, stejně důležitou roli hrály pro přepravu soli i vodní toky a námořní lodní trasy.
Středověké solné cesty ve střední Evropě vedly z Halle an der Saale, z Reichenhallu a ze Salzburku. Mnohé z těchto cest nesou pojmenování „solná“ podnes. Turisticky je zajímavá Stará solná stezka od severních moří k moři Středozemnímu, z Lübecku-Möllnu-Lauenburgku-Lüneburgku dál přes Magdeburk, Halle, Lipsko, přes Krušné hory do Prahy a dál na jih. Tuto cestu popisuje Ibrahim ibn Jacub už v roce 973.

Pokud nás zajímá, pod jakými názvy znali Krušné hory nejstarší obchodníci a poutníci, pak tedy již staří Keltové měli pro toto pohoří pro někoho možná překvapující název Sudety. Řecký filosof Aristoteles může posloužit názvem Arkynia a zeměpisec Ptolemaios názvem Arkynia drymos. Pro staré Římany byly Hercynským lesem čili Hercynia sylva, což prý koresponduje s názvem Sudeten – Schweinewald v čistě starogermánském podání. V češtině byl zejména v 19. století prosazován i název Rudohoří, který stejně jako oficiální Krušné hory napovídá šíři nerostného bohatství a jeho využívání k těžbě a zpracování rud. Současný německý název Erzgebirge významově souzní s oběma českými názvy, zatímco pojem Sudety se ve 20. století zejména z politických důvodů významově značně posunul.

K příběhu o staré solné stezce, která už ve středověku překonávala Krušné hory ze Saska do Čech a obráceně, je třeba si předně všimnout a vychutnávat krajinný ráz a jeho výrazné rozdíly na obou stranách hranice – od Saydy na saské straně po krušnohorský hřeben a odtud na české straně do Oseka. Pozvolné stoupání od severu a prudký pokles na jihu. Souvisí to s geologickou stavbou území a s ději, které se odehrávaly v dávné minulosti. Solná stezka dostala své jméno z toho, že se tudy dopravovala sůl, která se těžila ve středním Německu, do Čech, kde se nevyskytuje. Za to se směňovalo jiné nerostné bohatství, především rudy drahých a užitkových kovů, které se podle pramenů dobývaly už ve 12. století. Bylo však prokázáno jejich získání už od Keltů před naším letopočtem a snad již v době bronzové. Za těmito poklady se stěhovali horníci a tak byly Krušné hory již v rané době střediskem hornické činnosti.