Nejzápadnější bod najdeme v přírodním parku Smrčiny na Ašském výběžku v okrese Cheb. Jedná se o členitou pahorkatinu, která je součástí Krušnohorské hornatiny.
Většina lidí jej hledá na zemském Trojmezí Čech, Bavorska a Saska /dříve ČSSR, NSR, NDR/. Je to však omyl, nejzápadnější část našeho území leží nedaleko, ale jinde.
Popis cesty:
Od nádraží Štítary vedou směrem k nejzápadnějšímu místu ČR dvě asfaltové cesty. Obě vás asi po 2-3 kilometrech vyvedou přes les na rozsáhlé pastviny, kde se dříve rozkládala nejzápadnější obec Československa Újezd /Mähring/.
Památkou na její existenci je nově vybudovaný památník padlým vojákům z obou světových válek. Památník je dalším důležitým orientačním místem k dosažení nejzápadnějšího bodu České republiky.
Od něj vede zřetelný chodník přes zarostlý mostek a dál směrem do Německa. Dříve tudy totiž vedla přístupová komunikace do nejbližšího bavorského města Rehau, kde také skončili mnozí vyhnanci z Újezda. Ti dnes po zrušení hranic k památníku často přicházejí, takže stezka je dobře vyšlapaná. Od památníku se jde po pastvinách, v orientaci pomáhají směrovky na stromech s nápisem Most Evropy.
Oč jde pochopíte asi po 1,5 km chůze v místě, kde cesta zamíří k hraničnímu Újezdskému potoku – tady dříve stával mlýn. Přes potok se klene nově vybudovaný dřevěný mostek, na české straně sedí na lavičce vodník, na německé straně stojí tabule s informacemi a dobovými kresbami o zaniklé osadě Újezd. Most pro pěší s reliéfem dvou stisknutých pěstí byl v tomto místě otevřen v roce 2008 jak symbol zrušení hranic i česko-německého smíření.
K nejzápadnějšímu bodu České republiky od mostku zbývá zhruba půlkilometr pochodu. Kolem potoka s okolními bujnými porosty křovin a travin se však již nedá, musíte se vrátit od mostu na pastvinu a pokračovat nad potokem směrem k lesu. Zajímavé je, že zatímco česká strana je zcela opuštěná, hned za německou hranicí spatříme rybníčky, výletní chatku s lavičkou a parkující auta. Poslední úsek k nezápadnějšímu bodu ČR vede lesem, křovím a mokřinou těsně kolem Újezdského potoka.
A konečně jsme na místě. Zprava cestu překříží malý potůček a na výspě území při soutoku stojí nejzápadnější český hraniční patník s letopočtem 1844.