Jindřichova Ves, od roku 1960 část Kalku a dříve Heinrichsdorf,leží na mírném návrší, 750 mn.m.
Její dolní část navazuje u kapličky přímo na sousední Načetín. Jindřichova Ves nemá typickou náves, jakýmsi centrem je okolí této kaple, budova Lesní správy, restaurace a obchod. Hlavní řadová zástavba dolní části probíhá podél staré cesty, která vedla z Marienbergu přes Kienhaidu, Načetín a Jindřichovu Ves do Jirkova.
Rovnoběžně s touto silnicí vede další komunikace s domy po obou stranách-původně Horní Jindřichova Ves.
Jindřichova Ves patří k nejmladším osadám našeho okresu. Byla založena roku 1775 tehdejším majitelem červenohrádeckého panství hrabětem Jindřichem z Rottenhanu jako osada lesních dělníků a uhlířů. Jméno tedy dostala podle křestního jména jejího zakladatele.
Od svého založení byla ves zásobena vodou z pramene, zvaného Goldbrunnen, asi 1km J od vsi. Potrubí tvořily 4m dlouhé dřevěné roury.
Jindřichova Ves bývala poměrně velkou osadou. Dvanáct let po svém založení měla 26 domů a Sommerova topografie uvádí r.1846 již 42 domů se 413 obyvateli. Byli to většinou dřevorubci,lamači kamene a kováři hřebíků.
Až do roku 1850 se zde vyráběli podkovářské, závěové a stavební hřebíky. Pak byla zavedena také výroba lodních hřebíků, které byly vozeny na kárách ke spotřebitelům až do Polabí a Povltaví. S rozvojem železnic se zde začaly kovat i kolejnicové hřebíky. Největší poptávka po nich zde byla v letech 1872-1873, kdy se většina blízkých tratí stavěla. Používaly se taky na úzkokolejkách v dolech.
Roku 1898 bylo ve vsi ještě 28 kovářů hřebíků, i když většina z nich pracovala již v Rauscherově továrně, otevřené r.1874 v Načetíně. Mechanizace se však začala prosazovat i ve výrobě hřebíků. Koncem 19.století se i ty nejtenčí hřebíky z drátů „táhly“ pomocí strojů.
Jindřichova Ves patřila k faře v Kalku. Roku 1892 zde byla postavena kaple, zasvěcena Matce Boží. Do věže byl zavěšen zvon , který si obec koupila již r.1815 za náhradu, kterou dostala od ruské armády za spoustu sena a další věci, které spotřebovali ruští vojáci a jejich koně, když tudy táhli do bitvy u Lipska proti Napoleonovi. Do nedávna byla kaple ve velmi špatném stavu. Obecní úřad v Kalku ji však dal opravit a roku 1997 byla jirkovským děkanem zasvěcena sv.Anně.
Děti z Jindřichovy Vsi chodily do školy v Načetíně, ke kterému ves od roku 1850 patřila. Málokdo dnes již ví , že zde bývaly ještě i za 1.sv. války malé lázničky s kameny vydlážděným venkovním bazénkem. Jeho pozůstatky jsou dobře patrné i dnes. Lázně patřily k hostinci, vzdálenému asi 300m.
Za 2.světové války byly r.1944 postaveny u Nového Domu nad Jindřichovou Vsí dřevěné baráky pro rekonvalescenci raněných vojáků.
Přibližně 3km JZ od Jindřichovy Vsi začíná národní přírodní rezervace Novodomské rašeliniště,vyhlášená roku1967 z důvodu ochrany rozvodnicového vrchoviště s mohutnými podzemními prameny a typickou florou a faunou. Zahrnuje Načetínské rašeliniště, východní Jezerní rašeliniště a část rašeliniště Vlčiny. Sahá od silnice Načetín-Pohraničí až k rybníkům poblíž myslivny Nový Dům.Původně zde byl založen r.1779 poplužní dvůr červenohrádeckého panství. Teprve později byl změněn na myslivnu s byty revírníka a adjunkta a jejich kanceláře.V patře měla vrchnost pokoje, využívané při honech. Opodál byla ještě hájovna a malý domek s věžičkou , jejíž zvon dával vždy v poledne znamení lesním dělníkům.Ve Starém rybníku u Nového Domu chovala vrchnost kapry. Tzv. Nový rybník vznikl zatopením prostoru po dolování rašeliny.
V prostoru jižně od Jindřichovy Vsi stávaly pravděpodobně ve 13.st dosud nelokalizované sklářské hutě. Jejich existenci potvrzuje kromě nalezených zbytků skelné strusky i název Glasberg.
Nad Jindřichovou Vsí, na staré lesní cestě do Blatna , stojí u jednoho průseku 5m vysoký pískovcový sloup z roku 1623 se sochou sv.Anny s Ježíškem v náruči a držící za ruku P.Marii. Plastika byla poškozena, ale roku 2001 byla zrestaurována a znovu umístěna na původní místo.
Zdroj: BINTEROVÁ, Zdena : Obce chomutovského okresu