České středohoří je stejně jako Krušné hory, součástí Krušnohorské subprovincie.
„Kouřící vrch“ – tak zřejmě nazývali obyvatelé blízké vesnice Režný Újezd nevelký kopec.
Boreč je v létě zcela nenápadná vyvřelá kupa, vytvořená trachytem, na svém západním úpatí je pokryta suťovými políčky a balvanovými proudy. Svahy jsou z velké části zarostlé smíšeným listnatým porostem. Pestrá je i zdejší květena, tak typická pro celé České středohoří. Takže zdánlivě jde o jednu z mnoha kup, kterých je v této oblasti spousta. Přesto je však zcela ojedinělá.
Již dávno si zdejší obyvatelé všimli, že v zimních měsících, za mrazivého a slunného dne z kopce vystupuje pára, jejíž původ si neuměli vysvětlit. Obávali se, zda nejde o jedovaté sopečné plyny a kopci se raději vyhýbali.
Až roku 1881 se na vrcholek vypravil český geolog Jan Krejčí. Na úpatí kopce naměřil -11 °C, avšak směrem vrcholu naměřil již 15°C. Dalšími průzkumy se potvrdily, že Boreč je prostoupen složitými průduchy ve skalních puklinách. V zimě relativně teplý a vlhký vzduch stoupá z nitra kopce, v suchém a mrazivém vnějším ovzduší se sráží a v podobě páry uniká do výše několika metrů, což lze vzácně spatřit i z větší dálky. Obdobné úkazy jsou v mnohem menším měřítku známé i odjinud, avšak na Borči jsou svou výškou ojedinělé.
To však není jedinou zvláštností Borče.
Roku 1828 se k vrcholu vypravil nadšený botanik – mladý učitel z Vilemína Jan Šimr. A jaké bylo jeho překvapení, když ve skalních štěrbinách objevil vzácnou játrovku, později česky pojmenovanou borečka vzácná. Rostla přímo v mechu, v puklině, ze které vystupoval teplý vzduch. Vzhledem k tomu, že jde o druh zcela běžný např. v Iráku či Madagaskaru, tak přece jenom jeho nález v Českém středohoří byl opravdu překvapivý.
Boreč byl vyhlášen státní přírodní rezervací roku 1951 o rozloze 19 ha.
Naučná stezka Borecký vrch je okružní a vede od kapličky v Režném Újezdu.
Okruh je dlouhý 3km a má 9 zastávek.