Tepny hor, co to vlastně může znamenat? Že by horské turistické magistrály vedoucí z jedné strany hor na druhou? Ne. Nebo řeky stékající z hor do údolí, které jsou jako žilkami napájené horskými bystřinami? No to už by jsme mohli být blíže. Ale aby jsme se dostali k jádru pudla, pojďme rovnou k věci.
Tepny hor jsou, aniž by si to nejspíše většina lidí uvědomovala, biokoridory (BK) – prvky ÚSES, které zřizuje AOPK ČR. Biokoridory jsou území, které neumožňují rozhodující části organizmů (především vyšším živočichům) trvalou dlouhodobou existenci (jsou samozřejmě i výjimky), avšak umožňují jejich migraci mezi biocentry (migrovat ovšem mohou i rostliny) a tím vytváří z oddělených biocenter jakousi propojenou síť. Biokoridory (stejně tak i biocentra) se dělí na nadregionální (BK), regionální (RBK) a lokální (LK). Zjednodušeně jde tedy říci, že biokoridory jsou vlastně dálnice, magistrály, nebo jak jsme již zmiňovali v nadpisu tepny, po kterých migrují organizmy například z hor do údolí a pánví, a z nich naopak jiné organizmy putují do hor a jsou chráněné a zaručené státem. Častým společným znakem těchto koridorů je fakt, že se táhnou právě podél vodních toků.
Pojďme si nyní jeden takovýto biokoridor přiblížit.
Jde o Regionální biokoridor RBK 567, spojující Nadregionální koridor K4 (jih), který se táhne napříč Krušnými horami od Stříbrného rohu po Jezeří, s Lokálním biocentrem LB 8 U Sv. Prokopa, zahrnující lužní les obklopující tok Zalužanského potoka, a dále pak Regionálním biocentrem RBC 1343 Kateřina-Modlanské rybníky, zahrnující vodní nádrže Kateřina, Volavka a Modlanský rybník s přilehlými mokřady a lužními lesy. Hlavní spojnicí koridoru je Zalužanský potok tekoucí z Krušných hor do Teplicko-Ústecké pánve. V části RBK 567 Vrchoslav-U Páté šachty (50.6770531N, 13.8521906E), byl prováděn průzkum migrující zvěře kde byl zjištěn vysoký pohyb vyšších běžných druhů zvěře jako např. srnec obecný (Capreolus capreolus), prase divoké (Sus scrofa), liška obecná (Vulpes vulpes), zajíc polní (Lepus europaeus), bažant obecný (Phasianus colchicus), či koroptev polní (Perdix perdix).
Z méně předpokládaných a zde ne tak typických se zde zaznamenal pohyb jelena evropského (Cervus elaphus) a jezevce lesního (Meles meles). Zajímavostí naopak bylo, objevení malé populace mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). V brzké době se zde snad dočkáme i ornitologické počítání ptactva. Právě tato část je tvořená příjemným prostředím lužního lesa, kde podél Zalužanského potoka vede pěší cesta spojující oblast Páté šachty a Vrchoslav. Na infopanelu se seznámíte se samotným systémem ÚSES, můžete zde na krátkém úseku v klidu pozorovat “ co se děje v trávě“ a nebo si zde dokonce vyvěsíte svoji ptačí budku, které zde pomalu přibývají.
AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Biocentrum (BC) – Biotop, nebo centrum biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či, pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Interakční prvek (IP) – Interakční prvky jsou hierarchicky na nejnižší úrovni a nemusí být propojeny s ostatními skladebnými částmi ÚSES. Jedná se o krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti. Interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové nároky (vedle řady druhů rostlin některé druhy hmyzu, drobných hlodavců, hmyzožravců, ptáků, obojživelníků atd.). Mohou to být plochy zeleně, jako jsou parky, izolovaná maloplošná chráněná území nebo třeba izolované remízy v polích.
autor-Libor Papsch