Vše v režii měla příroda s tím vrchním osvětlovačem – sluníčkem. A na mě „zbyla“ jen role němého pozorovatele . Ale děkuji za ní. Přitom vstupenka do tohoto krásného divadla nestála ani korunu. Vlastně něco stála. Musel jsem přemluvit svou vlastní lenost. Vzal jsem do batohu stan, spacák, karimatku, foťák. A na kole vyrazil, poznával jsem ta krásná zákoutí Krušných hor.
V touze a očekávání jsem se chtěl stát tím němým pozorovatelem. A stalo se. Byl to kaleidoskop barev na jednom z nejpoutavějších krušnohorských míst, mimochodem příjemné to místo na přenocování v Krušných horách.
Toto místo má také svou historii, ale nechme ji spát. Chovejme se tak, že ji respektujeme a vlastně nehroťme to, co jsme sami neprožili. Buďme šťastní, že při setkávání lidí z obou zemí poznáváme , že ta kontinuita místních lidí z hor nebyla vlastně nikdy přerušena.
A plánovaně to směřoval na místo až se vorvaň vynoří.. .))
Chaloupky (Neuhaus) ležely v údolí Rolavy severozápadně od Nových Hamrů. Jedno z nejhezčích krušnohorských údolí mělo dle socialistických plánovačů z 80. let 20. století být již dnes zatopeno vodami přehradní nádrže.
Chaloupky jsou pravděpodobně místem, kam spisovatel Zdeněk Šmíd situoval svůj nejznámější román Cejch.
Odsud až do dnešní Rudné vedl 11 kilometrů dlouhý vodní příkop, napájený z Rolavy, který horníkům dovoloval rýžování na stráních.
V roce 1900 zde žilo 565 obyvatel v 88 domech, v první polovině 50. let 20. století zde stálo ještě 82 domů.