Přelet nad Krušnými horami

Kdyby se mě někdo zeptal, jaký nejintenzivnější zážitek, kdy jsem byl v horách nejšťastnější, tak bych řekl, že v Krušných horách nebyl vlastně žádný takový, abych si z nich sedl na prdýlku. Protože jsem věděl, že ač mne uchvacují stále, každým coulem, že musí přijít něco mimořádného. A sen se stal skutečností. Tak intenzivně jsem je prožíval, když jsem byl nad nimi. Mlčel, těkal očima a hlavu si málem ukroutil. Jen podvědomě měl zafixováno, že stále musím slyšet vrrrrr – znamení, že motor funguje.

Poznával jsem ty hory zprvu na kole, pak pěšky a začal vnímat na běžkách, v místech kde běžecké stopy nejsou protahovány. To vše bylo úžasné. Ale pokud tyto všechny zážitky dám do jednoho vjemu, osobně nevím, co by mělo být víc, než proletět, vznášet se nad nimi.

Start byl ve Slaném, trochu toho Českého Středohoří s přeletem nad královnou -Milešovkou, zaujal Házmburk na hranici mlhy, v jeden okamžik, kdy jsem si připadal jak krutihlav obecný, neb jsem otočil hlavou snad o 180 stupňů, se mi nabídl pohled na ty největší dominanty tohoto středohoří – Kletečná, Milešovka, Házmburk, Lovoš či Říp, jinak vše bylo v mlze.

A pak jsme do snu, do Krušných hor vpluli nad Krupkou, obkroužili Komáří vížku a přelet nad Krušnými horami mohl začít, prosté lítali cik – cak až nad Horní Blatnou. Bylo úžasné, že se pilot vlastně řídil naším itinerářem, tedy spíše pokyny Radovana, jehož to byla akce, jinak autora projektu Pohlednice Česka. A aby bylo zpestření, vraceli jsme se přes Doupovské hory. V tu chvíli mi v mysli vytanula vojna, cvičení v zimních třeskutých mrazech, kdy jako zobák – tedy voják 1.ročníku jsem spal ve srubu až na té nejvzdálenější palandě od miniaturních kamínek, od kterých už na půl metrů sálal chlad. A těch paland přede mnou bylo asi třicet )) Ten srub jsem nenašel. Však on byl problém shůry poznávat i ty Krušné hory samotné, i když je mám vcelku procourané. Ty dominanty nebylo těžké rozpoznávat. V rozhlednách, přehradách nebyl problém rozeznat, ale utkvělo mi v paměti, že když jsme letěli nad Novodomskými rašeliništi, kde znám každý rybníček, svrchu nevěděl , tápal jsem, na který se zrovna shůry dívám. Přitom tam zažil jeden Krušnohorský koncert a jednou přímo celý festival – Cestou tří rybníčků. Radovan si chtěl obletět svou chaloupku nad Radenovem, byl problém najít Radenov..)

Sice zmizí ta plastičnost těch hor, kterou vnímáme z pohledu pozemského, zase objevují se jiné pohledy. Tu zaujal poutní kostel Navštívení Panny Marie v Květnově vloženého do srdce tvořeného povětšinou z bučin, tu meandrující Flájský potok v Grunwaldských rašelinách. Vychutnal si kostel kostelů, ač bez oltáře, kterým je pro mne kostel Sv. Václava Kalku – kostel s duší.

Pověsit kolo na hák, škrpále do botníku, ski do futrálu. Chci jen létat ))

V náhledech si můžete otestovat jak Krušné hory znáte, po rozkliknutí obrázků se objeví název místa )